Just Wär – The Last Goodbye

Po necelých dvou letech existence přichází pražská punx squadra Just War se svým prvním asfaltem. Jeho název se pravda může zdát poněkud zavádějící, protože tahle banda zatím rozhodně končit nehodlá, ba právě naopak. Křest proběhl během zářiového koncertu s The Casualties v Praze, ostatně vzhledem ke koncertní a promo aktivitě Just War už tak nějak předem víme, co můžeme čekat, a málokdo kupuje vyloženě zajíce v pytli. Což ostatně umocňujou i celkem provařený tváře v sestavě (ex-členové Demarche, Climax, Exekuce, Cripplekorps, VT Marvin nebo Spreading Dread), který už samy o sobě leccos napověděj.

Pokládám jehlu do drážek, a po pár vteřinách přehazuju výhybku na 45 rpm, protože ten zajíc v pytli neřikal nic o bahenním sludge. První song je palba naštvaného streetpunk hardcore střihu, postavená kolem výbornýho nosnýho riffu, kterej nemůžu už nějakou dobu vyhnat z hlavy. Tohle hrne jako prase. Kytarovej výjezd do sóla alá „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“ plní svůj účel a zároveň svou spíš krátkostí než dýlkou nenechá narušit celistvost skladby. Výbornej, divokej start. „All Guns Afire“ pak zároveň se závěrečnou raw crust punkovou řežbou ohraničuje mantinely ipka tím, co kluky hnalo v době jejich předchozích kapel a co jim v žilách koluje už hezkou řádku let (stále zůstávám u hudby, ok?). Zuřivá „Civilisation´s Agony“ totiž zní jak zapomenutá věc z repertoáru Demarche, kde ostatně polovina sestavy Just War ještě nedávno působila. Naopak prostřední dvě skladby jasně avizujou, že pánové ulítávaj zároveň na kapelách typu Inepsy, Children Of Technology a samozřejmě Motörhead. V „Protest Sonnet“ sází Jehuda na pro něj skoro atypickou polohu vokálu a text od W. Shakespeara, což v souvislosti s básnickým střevem frontmana není zas takovým překvapením. Tím pak nejsou ani anglické texty, vezmeme-li v potaz fakt, že díky Jehudovým překladům máme možnost přečíst si v češtině hudební knihy jako Burning Britain, The Day The Country Died, Clash: Smrt anebo sláva, ale i Bezohledná jízda o GNR nebo Bouchačky, prachy a rock´n´roll. Možná i to je paradoxně důvodem výtek ne zrovna brilantní anglické výslovnosti, ta ale alespoň v mých uších kvalitu nahrávky nikterak závažně nesráží, o koncertech ani nemluvě.

Uvidíme tedy, ke kterému z obou směrů na tomdle EP se Just War přikloněj na další nahrávce, tady to máme fifty fifty. Podstatný ale je, že rušivě to rozhodně nepůsobí a i v takto s nadsázkou řečeno (!) trochu „schizofrenním“ podání to funguje. Koncerty naznačují dominanci spíš těch „motorcharged speed metal / punk“ kompozic, takže to nahrává spíš domněnce, že se Just War prostě odmítaj vzdát svejch kořenů jen tak bez boje. Co se týče artworku, tak tam provedl moskevský Dead Inside Graphics velmi zdařilou práci, a mám-li to brát podle sebe, určitě bych při projíždění vinylů v nějakym distru po tomhle kousku sáhnul. Přeci jen, obal prodává.

PS: Just Wär by se zároveň měli objevit na dvou chystaných kompilacích: čtvrtém dílu benefiční „Punk Aid“ (společně s Broken Bones, Monster Squad, Evacuate, English Dogs, The Casualties, Special Duties, Charge69 atd. – má vyjít v zimě), a kompilačce od německého labelu Pogohai Records, kde dále budou např. Meinhof, Hangover Generation, Call The Cops, No White Rag, Acidez, Kaschorros Wiciados, Blatoidea nebo Cancer Spreading, což je také velmi vybraná společnost. V případě Just War se ale nějaké prezence pouze do počtu bát nemusíme, takže směle do toho.