Krigskontrast / Skiplickers – split EP

Britsko-švédský split, jehož černobílá kreslená grafika i v něm uvedená jména spolupodílejících se vydavatelství dávají tušit, oč tu poběží. Bude to rychlé, hlasité, naštvané a taky trochu retro. A všeho toho tu dostanete měrou vrchovatou, tedy úměrně k sedmipalcovému rozměru nosiče.

První na řadě budiž švédští Krigskontrast, ti už fungují nějaký ten pátek a na svou stranu nacpali čtyři skladby divokého švédského kangpunku (což je pro nezasvěcené, původní švédský termín pro pojetí punku, jemuž se až o mnoho později začalo říkat d-beat) inspirací někde v polovině osmdesátých let. Takže bubeníkovo do úmoru tepající klasické tutatututa doplňuje záhrobně naechovaný křik a kytarové postupy plné ve svém stylu fakt dobrých motivů. Navíc jako parádní koření funguje to, že kytara se nebojí čas od času do nějaké mezipasáže nacpat trochu metalových vlivů, působících v kontextu nahrávky nakonec tak trochu britsky. Celek pak ve výsledku vyvolává pocit, jako když na staré Anti Cimex či Asocial naroubujete tu a tam nějaký ten motiv z desek Concrete Sox, ale náležitě ho zašpiníte. Výsledek stojí za to.

Skiplickers z Británie okupují druhou stranu a pokud jsem o Švédech říkal, že občas jakoby se nechávali inspirovat ostrovními kapelami, tohle je jedna velká pocta starým švédským DIY nahrávkám. Ostatně již název, parafrázující jméno jedné legendární kapely, to dává tušit. Skiplickers navíc mají jednu sakra silnou devizu a tou je schopnost psát rify, které chytnou a nejsou jen planý a otravný kravál. Tím vlastně dotvrzují své inspirace, protože přesně takhle hrály skandinávské kapely na začátku osmdesátých let, kdy jejich produkce byla postavená na zprasených, zrychlených, amatérsky provedených, ale pořád především chytlavých punkových motivech, jimž bylo rozumět.

Dvakrát raw punk jak se se patří, berte nebo nechte být.