Lapinpolthajat – s/t

Před pár dny jsem se na internetu dočetl, že stárnutí začíná ve 27mi, což možná vysvětluje proč mě vlastně pořád dostávaj kapely, který zněj jako ty z mojí punkové puberty. Je to zřejmě stavem počínající, či již postupující senility.

Vzpomínám na dobu, kdy finský hardcore punk byl pojmem a kapely jako Rattus, Terveet Kädet, Kaaos, Appendix, atd. byly všude. Tehdy mě totálně dostávaly desky Appendix a Lama, kde bylo možno nalézt mnohem více melodických prvků a v kombinaci s finštinou to znělo prostě parádně. Lapinpolthajat jsou přesně tímto typem kapely, klasický finský hardcore punk model Propaganda Records 82/83, nicméně na hony vzdálen chaotickému, špinavému hardcore. Kapela se pohybuje mnohem více na melodické straně věcí se spoustou výrazných refrénů, které mají dost síly zavrtat se do mysli. Zároveň je stále dost rychlá, aby se tomu dalo říkat hardcore punk. Těhle 5 songů mě prostě dostalo svou atmosférou a energií stejně tak jako kdysi dávno desky Appendix, Lama a Riistetyt, protože to vlastně trochu zní, jako kdyby Lama vydali novou desku :). Stejný styl a typy nápadů, rovněž zvuk má blízko k inspiracím, jen nepatrně poznamenán možnostmi moderních technologií. Navíc poslední song „Aaltis“ je jednoznačně zabijáckej. Rozhodně nejlepší nová deska z Finska za velice dlouhou dobu, pokud nepočítám re-edice.

Pokud máte rádi skandinávský punk či hardcore punk obecně, není čas váhat, deska je ručně číslovaná limitovaná edice 500 kusů. Navíc, třeba ji za 10 let na eBay střelíte za 150 dolarů, ale to je vždycky sázka do loterie :))))