March of the Hordes / Fear of Extinction – split EP

Tmavej jeskynní komplex kdesi na Borneu. Je slyšet jen hýření neviditelného, ale o to rušnějšího pohybu, spíš v tušení jsou tisícové neviditelné armády. Švábi, krmící se guanem. Podzemní hnutí, který na povrchu běžně nevidíš a neslyšíš, ale který při sestupu do útrob nitra země nepřestává rejdit a hýřit neutuchající aktivitou. Ve špinavejch stokách podzemí to žije.

Na první vydanej titul letošního roku jsem fakt nemusel čekat dlouho. A vodpalujem to hned pěkně z vostra (jak na novej rok…). Obě kapely jsme recenzovali poměrně nedávno vrámci jejich předchozích splitů (FOE s Makabert Fynd a MOTH s Tomorrows Hell), takže si dáme jen takovej rychlej přeletovej trip ze Švédska do Anglie s toudle českou cestovkou (jakože Entombed / Dismember vs. Discharge / Hellkrusher aby v tom bylo trochu jasnějc). A copak se nám u tědle dvou domácích mazlíčků změnilo? Nic. A to je přesně to, co jste chtěli slyšet.

March of the Hordes mě svym matrošem z onoho předchozího titulu posadili na prdel. Takhle zní ostrov švédskýho death metalu, vynořující se ze zatuchlejch moravskejch vod. Pokládám znovu jehlu do drážek a byt se okamžitě proměňuje v hnilobnou kobku. Zatuchlina, smrad jak z termálů, zetlelá hniloba – to chceš. Tohle nevyvětráš. Už během úvodní předehry tě skrze mrazení v zádech doháhí tušení, že se zase schyluje k něčemu velkýmu. Všecko pak rozřízne smrtící kytarovej riff ostrej jak sekera trpaslíka z Golden Axe. Přidává se tlučící výsyp bicích a já kvičim blahem. Tohle fakt řeže jak skalpel do masa. Nastupuje záhrobní zpěv obestřenej mlhovym závojem a vystupující ze chřtánu hrobky a ze mě se stává novej fanouš mothcoru. Zvuk tomu dává velkou atmosféru. Tohle je naprostej protipól ke všemu, co se v minulejch dnech kolem nás odehrávalo, MOTH veškerou tu láskovou a všemilující přetvářku v dobrosti lidstva, která nás v časech vánočních atakuje skoro odevšaď, rozpustěj jak žíravina. March of the Hordes tomu všemu usekli hlavu a hodili jí přímo k ceduli „slevy“ v nejbližším nákupním centru.

Otáčíme stranu a přehazujeme na 44rpm. Když pak Fear of Extinction hrábnou do strun a Pepek začne řezat do svý škopkový soupravy, je to jak když ti chrstnou kýbl ledový vody přímo do xichtu. Odjištěná rozbuška v tlamě. Tyhle kapely se excelentně doplňujou. Již protřelé komando charismatických gentlemanů rozjede svůj klasickej d-takt kolovrátek s visačkou „energie / dravost“ a rozstřílí všechno na prach. Povídačky o klišé (100% fungujícím!) si protentokrát odpustím, jinak se z nich už stane klišé, takže konkrétně tady máme dva vály, z nichž první „Angry Voices“ už dobře znáte z koncertů, protože FOE jej hrajou už nějakej ten pátek a rozhodně patří k jejich top. Pokud ne, můžete mrknout na videoklip. Parádní jízda a aktuální soundtrack k současné situaci kolem squatu Rote Flora v Hamburku. Minimalistický, ale o to údernější a přímočařejší texty – proč ne, v daném stylu to ani jinak nejde. Ten druhej se tématicky věnuje tažení západních vojsk za tím, čemu říkají svoboda. Fear Of Extinction rovná se nemilosrdná bruska, však víte.

EP vyšlo za spolupráce několika labelů a to v počtu 300 ks ve čtyřech barevných kombinacích. Obal má na svědomí maník z Lipska jménem Igel (Warholy Art nebo kapela W.H.A.T.). Je to jízda, ber to.