Parasight – Moral Recession EP

Když se řekne Kodaň, vybavim si příjemný a hezký město, rozprostírající se kolem pověstný autonomní Christianie. Hned pak K-Town (resp. Shittown) festival, ale hlavně pak Ungdomshuset, jehož zbourání následovaly dlouhotrvající demonstrace, nepokoje a rioty v ulicích. Tohle jinak na první pohled naprosto pokojný město se proměnilo v bojiště, ostatně pohled pod pokličku na tamní punkovou a alternativní scénu, stojící na velmi silných základech, to mohl dát tušit už dopředu a já dodnes vzpomínám na jejich (ve své podstatě předem prohraný) boj s velkým respektem. A hádám, že i chlapci z Parasight běhali tenkrát v ulicích.

Před pár měsíci jsem na nějakém dánském blogu četl, že kodaňská scéna se v součastnosti může chlubit tak maximálně jednou dvěma aktivními d-beat / crust kapelami … jednou z nich museli bejt určitě myšlený Parasight. Ty maj totiž daleko blíž k takovejm Nuclear Death Terror, než ke klasické koďanské líhni typu Gorilla Angreb, No Hope For The Kids, ale i současnějším Hjertestop, The Assassinators nebo Night Fever. Vcelku to ale nemá tak metalovej zvuk jako NDT, todle je ryzejší d-beat hardcore, položenej na portlandskejch a švédskejch základech. Ostatně, vono to z tý Kodaně je do Švédska co by kamenem dohodil a podle toho to taky zní. Pominu-li domněnku, že Parasight si dost možná dali název podle válu od Entombed (čtvrté album z roku 1997), první strana zní jako srážka Wolfbrigade s posledníma Disfear. Sic to nezní tolik prasácky, výslednej sound je čistší. Dochuť hrstkou koření v podobě Avskum a máš to. V případě druhé strany vyměň Disfear za Tragedy, který ty kytarový riffy a linky (nebo backing vokály v poslední skladbě) doslova vykrádaj. Myšleno v dobrym  slova smyslu, protože Parasight zněj fakt výborně. Favoritkama jsou vály „Moral Recession“, kterej to hrne jako prase a „Government Failure“ – pro mě osobně asi největší hymna na tomhle EP. To všechno postavený na silný jízdě kytar, který tomu všemu vládnou. Hrubost a síla bořit.

Tohle debutové EP vyšlo v druhé půlce února a následovalo demáči z roku 2010. Limit omezen na 175 ručně číslovaných kopií a hlavně další nahrávka (dosud) neznámý kapely, který rozhodně stojí za to věnovat pozornost. Jo mimochodem, kapela se stejnym názvem funguje i v Praze, takže bacha na to, hehe. Zatraceně dobrá nahrávka!