Adacta – Ad Maiorem Dei Gloriam

Sakra, tuhle fošnu jsem neslyšel pořádně dlouho, a musím říct, že pořád zatraceně funguje! Běh času vám některý kousky zkrátka trochu vytlačí z živý paměti, přestože tam pořád někde uložený pulzujou, a právě tohle podvědomí spustilo fiktivní alarm řvoucí o pozornost, když se Papagáj nechal slyšet, že tuhle věc vydá vůbec poprvé na vinylu. LP formát si druhé album bratislavské chásky nejen zaslouží, ale vlastně to celou dobu muselo zákonitě viset ve vzduchu a takhle to konečně dává ten pravý smysl. Muselo to tak být.

Pojmenované podle hesla jezuitského řádu „K větší slávě Boží“ (kdykoliv uvidíte třeba na kříži zkratku „A.M.D.G.“, vzpomenete si na Adactu, tomu říkám kvalitní podprahovka) vyšlo v roce 2006 pouze na CD, a to za kooperace Malárie a dnes už skoro zapomenutého Bohdanova Impregnate Noise Laboratories. Dodnes mi stále vyčnívá mezi cédéčkama poněkud hůře zařaditelná DVD krabička s touhle nahrávkou, jak původně vyšla.

Je to jako když se po dlouhé době vrátíte na místo, které jste dobře znali, a na kterém jste se cítili tak fajn. Objevujete znova dříve důvěrně známé, je to jako vrátit se zpátky v čase a dát si znovu první pusu. Ono to do velké míry souvisí i s tím, jaký vývoj od té doby Adacta prodělala, dnes je to zkrátka trochu jinde než tomu bylo v časech prvních dvou-tří nahrávek. Zde se jedná o poslední nahrávku ještě se Simonou za mikrofonem a právě její charismatický hlas a razantní vokální projev na sebe – co si budeme nalhávat – strhává velkou část pozornosti a posouvá to ještě o level vejš. Není to toliko postaveno na brutální temné atmosféře jako jsme tomu u Adacty zvyklí z poslední doby a zejména pak z poslední nahrávky „Zlo“, ale to je dohnáno neskutečným tlakem a zběsilostním tahem na bránu. Adacta zakousne a nepustí. Právě ta punková dravost a průbojnost je další výraznou esencí, tehdejší Adacta svůj crustpal v death metalu zatím spíše namáčela než přímo louhovala jako později.

Album obsahuje osm blažených prásknutí bičem, tedy včetně úvodního intra a závěrečného bonusu z koncertu v Rakovníku v dubnu 2004. To je prakticky polovina toho co na debutu vydaném o tři roky dříve, což desce prospělo a činí ji to perfektně stravitelnou. Taková „Niečo sa stalo“ mi z nějakého důvodu během těch let občasně rezonovala v uších, pravdou ale je, že pokud bych měl vypíchnout konkrétní favoritní song, budu mít celkem problém. Ony i takové „Tiene minulosti“ nebo „Krv spomienok“ jsou ozajstné jeby a ostatní za nimi příliš nezaostávají. Celá nahrávka je nástřel jak hovado. V souvislosti s LP verzí si na ni navíc ještě posvítil Jak Control a remasteroval ji ve svém Enormous Door studiu, takže to fakt neskutečně valí, zvuk je ještě dynamičtější, živější i živelnější. Ve vnitřňáku jsou texty ve slovenštině i angličtině, fotka tehdejší sestavy pořízená v roce 2017, plakát a barevnej vinyl jako bonus.

Rozbij prasátko kdož jsi crusterem!