Adacta – Zlo

V kontextu před nedávnem vydaných LP verzí prvních dvou nahrávek se dá na zatím nejnovější album slovenských Adacta dívat celkem zajímavě retrospektivním pohledem. Vzhledem k tomu, že člověk v podstatě chtě nechtě konfrontuje cestu, jakou kapela za jeden a půl desetiletí ušla a kam nasměřovala své kroky.

Úvodní instrumentální skladba „29.8.1944“ to ukazuje poměrně jasně. Adacta jsou víc metal než kdy před tím, vstřebali lekce z poslechu Bolt Thrower stejně jako z Disfear a našroubovali na to vlastní tvář i prožitky. Ostatně to jasně předvádí i název úvodní písně, jenž je datem vyhlášení slovenského národního povstání. Neúprosný bubeníkův d-takt čas od času zpomalí do nějakého temného breaku, a tu a tam vysekne nějaký ten otravný blast beat. Desce ale vládnou kytary svými nosnými riffy i snůškou táhlých melodických vyhrávek vypůjčených z potemnického metalu. Zpěv deklamuje texty animálně zlounským rykotem, což vlastně vhodně koresponduje s atmosférou nahrávky jako takové i jejím názvem. Ostatně to platí i o osobně expresivní lyrice, ventilované tu skrze nekompromisně metal punkové základy.

Kapitolou samou pro sebe je zpracování obalu, klobouk dolů a opakovaně si říkám kolik asi tahle sranda musela stát, zvláště při dnešních de fakto pidi nákladech desek.

Adacta spolu s Beton a Roxor ukazují, že na Slovensku skvěle nehrají jen melodický punk, ale i ty nejhrubší podoby metalem poháněného d-beat hardcore punku.