Adrestia – The Art of Modern Warfare

Tohle je bašta! Perfektní protipól k aktuálním slunečnejm dnům! Adrestia je relativně nová parta (leč s ostřílenými tvářemi) ze švédského Linköpingu, která o sobě dala hlasitě vědět prostřednictvím videoklipu „The Sun of Rojava“, věnovanému bojovnicím a bojovníkům z YPG / YPJ v Rojavě. Tahle skladba se objevila už na březnovém 7″ splitku s Martyrdöd, jenž vyšlo pod názvem „In Solidarity With Rojava“ a bylo benefiční pro zmiňované bojovníky(ce) v rožavském regionu. Ostatně Adrestia se v záležitosti podpory kurdských obranných jednotek v Sýrii angažuje i jinými cestami, např. vrámci projektu Punks For Rojava (více na www.punksforrojava.org), na některých svých koncertech na toto téma pořádají i přednášky. No na Erdoganově narozeninovym večírku si asi nezahrajou.

Avizovaná „The Sun of Rojava“ figuruje i na debutové desce „The Art of Modern Warfare“. Je jedním z jejích nosných pilířů a zároveň takovým ukázkovým vzorníkem celé desky, v tomhle válu dostanete všechno co je potřeba. Adrestia hrají crust punk až po koule namočený ve švédském death metalu a to vskutku libózním způsobem. Ostatně třeba zrovna k těm zmíněným Martyrdöd nemá Adrestia hudebně zrovna daleko, nečekejte ale výhradně bahenní kontury. Vše je podpořeno navýsost znepokojivou a mrazivou atmosférou (zejména první strana, druhá je o něco přímočařejší a ještě přišlapuje plyn), do které vás uvrhnou zejména parádní kytarové linky, přičemž právě tohle považuju za jednu z největších zbraní Adrestia. Z ostrého tempa protkaného naléhavým / afektovaným zpěvem se občas přejede do tempa volnějšího, aby vás to při první možné příležitosti zase skoplo ďábelskými kotrmelci z kopce dolů do zákopu.

Za další výraznou a pro tuhle nahrávku důležitou skladbu považuju šestou „Bolš Niama Bolu“ (volně přeloženo „Už necítím žádnou bolest“), která je uvedena piánovým intrem. Odlišuje ji nejen text v běloruštině (tento jazyk je ze zřejmých důvodů skoro na pokraji vyhynutí), ale také zpěv, jež má na svědomí Nastya z minské metalové kapely Exist M. Ta tomu dává ještě brutálnější říz než má zbytek. Slova textu se dají vyložit i jako popis socio-politické situace v Bělorusku, ostatně v sobotu k němu Adrestia také vypustila videoklip, takže si obrázek můžete udělat sami. Náměty jednotlivých písní jsou zde celkově koncipovány jako odraz současné doby – válečné konflikty, diktátoři, fanatické náboženské zrůdy / fundamentalisté vs. svoboda, po které všichni toužíme. No a pokud ještě nejste převideoklipovaní, mrkněte ještě na klip k otvíráku „Häxprov“, ať to máme kompletní. Adrestia na to vlítla pěkně zhurta.

Jsme sice teprve v polovině, ale tohle je v danym stylu rozhodně jedna z desek roku a vážnej kandidát na nejvyšší pozice. Adrestia zároveň vystoupí 12. června v Praze (Café Na půl cesty) ve společnosti norských Hymn a domácích Kaczynski, takže se připoutejte, tohle bude divoká jízda v kočáře s otevřenejma dveřma! LP vyšlo ve spolupráci českých labelů Insane Society a Phobia records. A ty už dobře vědí, po čem sáhnout.