Avvika – s/t

Pořád je jich tady jako šafránu, ale už se přeci jen sem tam začínaj objevovat. Kapely podobnýho (hudebního) ražení. A to je moc dobře; že už i v našich končinách začínaj vylejzat a drát se na povrch, líhnout se, pomalu, plíživě, po nocích, v tajemném rouše zahalený entity formující se ze stínů bahenních nánosů, jejichž přítomnost je znát ze stop šlápot a zatuchlýho tušení na duši, že ještě před chvílí tu něco bylo … Lovecraft a možná i Poe by měli radost. Tak nějak bych si tuhle muziku dokázal představit jako ponurej soundtrack k některejm jejich povídkám … možná bych se na ty niterní emociální asociace měl občas vykašlat, ikdyž – proč vlastně? Není to právě o tom?

Na tuhle desku jsem byl hodně zvědavej, z části natěšenej, z části plnej očekávání ohledně výsledku. Avvika je stále docela novej projekt, uplácanej z ingrediencí kapel Daleko, Finis Afemie / Tabula Rasa, aby k tý pražsko-severočeský koalici přibrali do party ještě holčinu ze Stockholmu, což nebylo vůbec od věci, už jen vezmeme-li v potaz, že seveřani maj tu (hudební) temnotu tak nějak v krvi. Bim se chopila zpěvu a převážila tak genderový poměr na stranu holek v poměru 3:2 (pro MH). Hned jak se týhle kapele podíváte na zoubek, vyvstanou na mysli kapely typu Light Bearer, Fall Of Efrafa, Momentum, apod. a to nejen kvůli hudebnímu zaměření v případě prvních dvou zmiňovanejch, ale v nemenší míře i přesahu a poselství (veganství, práva zvířat, anarchismus, DIY etika, atd.) – na ty je u Avvika kladen značnej důraz, čímž mi zas připomínaj domácí Gattacu, od který podle všeho Avvika také do značné míry čerpá. Hranice fungování kapely a šíření myšlenek ruku v ruce s pevnými postoji zde nekončí u stěn zkušebny při odchodu domů a tak to má bejt. Čekej tedy temnej emotivní hardcore crust v (povětšinou) pomalejším tempu, s angažovanejma textama a ženským zpěvem, potřebujete-li další příměry, napadaj mě Bréag Naofa, Cult of Luna nebo pomalejší věci od Madame Germen či Ekkaia, s nádechem Agrimonia a decentní špetkou Morne. Přívlastky jako naléhavé nebo intenzivní můžou působit jako otřepaný klišé, ale tady to prostě platí na 100%.

U kapel tohodle typu je možná víc než kde jinde nejzásadnějším elementem a nejpodstatnějším „kritériem“ opravdovost / uvěřitelnost / autenticita – to odděluje zrno od plev. A Avvika si vás podmaní naprosto přirozeně a s lehkou samozřejmostí, aniž byste vůbec měli myšlenky se v tomto směru jakkoliv rouhat. Do potřebnýho rozpoložení vás dostane hned úvodní čtyřminutovej sampl / intro „Slaves Marching“, kterej zní jak podkres k 1984 nebo první půlce Zániku civilizace. Pomalejší vybrnkávanej rozjezd pak postupně vygraduje v intenzivní valivej orkán a už jsme v těch správnejch kolejích, kdy se přes tebe valej kytarový riffy jak masivní vlny temnýho oceánu uprostřed stoletý bouře, druhá kytara se příležitostně odpojuje aby si vystřihla svůj melodickej part a … velmi vítám ten element ženskýho zpěvu, včetně backingů ve „Fire“, který jsou pro mě osobně jedním z nejsilnějších momentů celý desky, ty vole tuhle pasáž bych vydržel poslouchat do aleluja – mrazí z toho! Když už jsem zmínil ten sampl, tahle debutová deska obsahuje znovu nahrané vály z dema, obohacené právě o samply, což byl bezpochyb krok správným a z výše zmiňovaných důvodů vlastně i naprosto logickým směrem. Za všechny zmíním poslední projev Ann Hansen před odsouzením k celoživotnímu žaláři nebo „Free Range Eggs“ z filmu Turlock o záchraně tisíců kuřat.

Dlouhý uhrančivý opusy, sestavený z několika epickejch částí, zpěv v angličtině – nicméně v bookletu najdeš texty i ve švédštině a češtině, zejména druhej je značně obsáhlej a je poskládanej z úryvků právě z knihy „Věčná Treblinka“, napsané židovským autorem, historikem holokaustu, který v ní zkoumá paralely mezi zvěrstvy nacismu a naším chováním ke zvířatům (pokud neznáte, více třeba zde). Nemalé sympatie vzbuzuje i celkové pojetí obalu / artworku – grafikou, zpracováním, vyjádřením. Venku je 250 kusů, které si kapela vydala sama za přispění labelů Music For Liberation a Carpath Bears.

Jestli ulítáváš na vejš zmíněnejch kapelách, určitě po tomhle kousku šáhni. Moc sympatickej projekt, já osobně jsem nadšenej.

„The very beginning of Genesis tells us that God created man in order to give him dominion over fish and fowl and all creatures. Of course, Genesis was written by a man, not a horse. There is no certainty that God actually did grant man dominion over other creatures. What seems more likely, in fact, is that man invented God to sanctify the dominion that he had usurped for himself over the cow and the horse.“