Bacchus – s/t

Hurá! Po delší době opět kvalitní epický crust, kráčející ve stopách Tragedy nebo His Hero Is Gone. Irští Bacchus po split EP a samostatném CDEP, vypustili do světa svoje první velké album.

Je svatá pravda, že jednu dobu toho bylo moc. Všech těch klonů a napodobenin originálu v podobě Tragedy atp. Mám takovej pocit, že se ale konečně zrno oddělilo od plev. Jepičí životy těch desítek kopírek vzaly za své. Zůstaly jenom kapely, který tu temnotu maj v sobě. Spousta těch temněhardcorových kapel (respektive členové rozpadnuvších se kapel) se přetransformovala do dneska tak populárního osmdesátkovýho hardcoru a je v podstatě klid. Pro irský Bacchus tak přišel čas, kdy vydat debutní velkou desku. Osm válů s perfektním zvukem. Precizně zahranej d-beat / crust s vyhrávkama a pasážema jak vystřiženejma od starý Kylesy nebo Neurosis (kdyby hráli crust). Temná, zeminou a zimou vonící atmosféra, která je podtržená luxusním artworkem od Scrawled designs (http://scrawleddesign.blogspot.com). Na obalu je keltská bohyně Cailleach, jednooká bohyně zimy, představující zkázu a smrt. Škoda, že tahle deska vyšla v létě (haha). A když už jsme u toho, že Bacchus jsou z Irska, mám takovej mlhavej pocit, že pro kapely právě z týhle země (a pár dalších ..) je to něco jako samozřejmost nebo naprosto přirozená věc hrát přesně tenhle typ temný hudby s odkazem na historii a přírodní národy, který jsou součástí jak jejich minulosti, ale hlavně v podvědomí lidí zanechávaj odkaz i současnejm generacím. Takže úplně v klidu můžu říct, že ten kdo má rád kapely jako Sedition, Scatha nebo třeba The Dagda, bude stoprocentně spokojenej. Stejně jako jsem já.