Channel 3 – Ch 3

28 let od prvního 12-palce na Posh Boy jsou tihle pánové zpět s novou deskou. Jako dnes si vybavuji, jak jsem si notoval jejich „I’ve Got a Gun“ z kompilace „Punk And Disorderly“ někdy v půlce 80.let. Za ty dlouhý roky maj Chennel 3 za sebou kde co. Pár skvělejch desek z počáktu osmdesátých let, top 20 britských indie charts s již zmiňovanou „I’ve Got a Gun“, glam punkové období v polovině let osmdesátých, kratší či delší koncertní i tvůrčí pauzy, nebo spíše rozpady… težko říci.

Každopádně teď jsou zpátky a hudebně přinejmenším ve formě srovnatelné s jejich první deskou „Fear of Life“. Energií nabitý jihokalifornský punk plný melodií, super back-up vokálů a rock’n’rollových kytar ala Johnny Thunders. Vlastně jednoduše řečeno Channel 3 přesně tak jak je známe z jejich nejlepších let, bohužel to co tady postrádám jsou písně formátu už zmiňované „I’ve Got a Gun“, „Manzanar“ či „Last Time I Drunk“ s popěvky, které vás dostanou na první poslech. Díky tomu celá nahrávka tak trošku prolétne kolem bez toho, aby vám z ní něco konkrétního utkvělo v hlavě. Celková atmosféra nahrávky ale prostě jede jak má.

Při opakovaném poslechu téhle desky jsem si nějak mimoděk uvědomil, jak moc kapelám jako Channel 3 vděčí za inspiraci celá ta nová „punk“ scéna, sedím, poslouchám a najednou si říkam „sakra vždyť přesně takhle dneska zněj Frontkick..“. Zjistíte totiž, jak moc všichni ti Frontkick, Radio Dead Ones, Funeral March atd. čerpají z odkazu kalifornských kapel počátku osmdesátých let, což je samozřejmě z mého pohledu víc než dobře.

Samozřejmě pokud budu písničky na této desce srovnávat s jejich 80’s tvorbou, bude to kulhat, Channel 3 své nejlepší hity už dávno napsali a nahráli, ale to neznamená, že tahle deska není dobrá, prostě jen není tak dobrá jako ty staré, ale to je prostě přirozené.

Ať je to jak chce, Channel 3 dorazej 4.8. na pražskou Sedmičku a živě do nás bez pochyb neperou to nejlepší.