Chorobopop – Kočky, krysy, celebrity

Dobrý večer vážení přátelé. Vítám vás u dalšího dílu pořadu z cyklu „Moje láska k Rožnovské D.I.Y scéně“. Poslouchejte Radio Rožnov. // První digitální release Chorobopopu mi před čtyřmi lety ustřelil hlavu. Telefon bez bubeníka, nová kapela s automatem. Jak to asi může znít naživo? Na Zine festu v Olomouci jsem se královsky bavil, ačkoliv jsem to nečekal a kecky jsem téměř protančil. Radegast mi byl svědkem a pokušitelem zároveň.

Dlouhorající LP debut kapely z konce loňskýho roku mi zasadil další úder. Neskutečná lehkost, nenucenost a melodiema se rozhodně nešetřilo. Místy ulítlý texty – bubeník bez rukou, co bubnuje parukou – mi prostě vykouzlily úsměv na tváři, protože nebrat všechno vážně je součástí celku. Příjemnej odlehčující výlet a lyrika je opět velmi kvalitní. Úplně nejvíc je nedořečená věta v tracku „Tetrapack“, což je zároveň největší hit alba.

Chorobopop ale neskutečně nahustil drážky vinylu peckama, nečekanýma vokálama a členitou atmosférou. Že umí Kečup zpívat jsem věděl od doby, kdy jsem poprvé slyšel Playback Revival, ale že je to až tak vážný jsem opravdu netušil. Možná nezamýšlený dozvuk Souboru tradičního popu a Egypta, potřeštěnosti Devo spolu s výraznou kreativitou Ctiba, Zaye a Keče dalo vzniknout perfektnímu albu. Emočně rozmanitá a přesto dost konzistentní nálada desky udržuje pozornost celou dobu. Trochu space oddity, astroguy, rejnok, občas basa jako od Adama Anta, pak trochu to a tamto – jak pravil Marcel Duchamp, nejlepší umělci zítřka přejdou do undergroundu. Chorobopop je tam od nepaměti a tak poslouchej Michajlova, když říká „začni podporovat to, co uzraje vespod.“ Zbourat mantinely vkusu a tvrdýho (natvrdlýho) postoje ve svý hlavě, překročit zbytek svýho mrtvýho punk stínu na zemi a pustit se s rozběhem do indie popový louky. Jen odemknout zámek.