Co-Ca – Rouhat

Tak konečně můžeš mít diskografii Complicité Candide na vinylech kompletní, protože tohle byl poslední kousek, kterýmu asfaltová podoba chyběla. Vychází tak nějak ultra-posmrtně, protože posmrtně vyšla už jeho původní CD verze před třemi lety.

A Co-Ca se rozloučila ve velkém stylu. Je zbytečné pořád dokola omílat onen specifický sound a postupy valašských / rožnovských kapel, samozřejmě i Co-Ca je takový punkový svéráz, který si se svýma posluchačema rád pohrává jak kočka s myší. A do kterého není vždy úplně jednoduché proniknout, resp. se zde v žádném případě nesmí tlačit na pilu a chtít dostaveníčko s výsledkem hned. Takhle to tady zkrátka nefunguje, alespoň ne na pozdějších nahrávkách. Po poněkud „uvolněnější“ předchozí nahrávce „Řád potvrzuje chyba“ kapele Ctib (basa) nalil do žil – z mého pohledu docela potřebnou – čerstvou krev. Což je tedy trochu paradoxní napsat s vědomím, že se jednalo o jejich finální album, ale ono to tak dost přesvědčivě působí. A to vlastně už od úvodního odpichu v podobě skladby „Chameleon“, kdy se kapela vrací – netvrdím až k němu, ale tím směrem rozhodně – k předchozímu divočejšímu drajvu, na čemž se podílí i zvuk „Rouhat“. Vše je stále prolnuto skrz naskrz odérem alternativy, extravagance či atmosféry starých československých punk a UG kapel (za všechny zmíním třeba čtvrtou „Jen tak“), hozeného do modernější hávu, a utkaného z vláken namočených jak v zaoceánských tak evropských (Polsko, Jugoslávie) vlivech, a nabouráváním všech myslitelných punkových klišé. Ono rámcové narušování kompaktnosti prostřednictvím rozmělňování přímočařejších pasáží je zde zastoupeno v minoritnější míře, čímž to, co může ze začátku v poslechu tak trochu překážet, se rázem stává tím, co může na téhle nahrávce ve finále bavit nejvíc. Jinými slovy, v tom, co z mého pohledu může kapelám jako Co-Ca házet klacky pod nohy, je proměněno v jejich silnou zbraň.

Co-Ca je osobitá a charismatická. V rychlých vypalovačkách tě propleskne jak malýho fakana a v pomalejších, rozmělněnějších písních tě hypnoticky uhrane, velmi dobře vědíc co dělá. Vše je tradičně doplněno o často metaforické, abstraktněji podané, avšak zpravidla štiplavé a jedovatě kousavé texty. „Koncentrovaný vztek zahalený rouškou poetična“, slyšel jsem nejspíš někdy dřív, protože to mám stále v souvislosti s nimi uložené kdesi v paměti.

Diskografie Complicité Candide je uzavřena nanejvýš důstojným způsobem, ikdyž osobně věřím, že ta pravá síla „Rouhat“ bude naplno oceněna až s odstupem času. Tahle deska je syrová, drzá, buřičská, přesto melodická, pestrá a rozmanitá, vrámci punk / hardcore škatulí zcela nepochybně, zahalená do hávu poetična, cynismu i melancholie, a je v ní stále co objevovat i po mnoha posleších. Možná budete až překvapeni, kolik hitů se postupně začne škrábat na světlo. Co-Cu zkrátka není radno hodnotit po méně než dlouhém a postupném vztahu a prozkoumávání, je to jako vztah kde neexistuje dělat závěry po úvodním oťuká(vá)ní, jinak se můžete docela snadno připravit o značně příjemné poznání. A to by byla obrovská škoda.