Conflict – The Final Conflict

„Pokud si odmyslíme Crass, vybaví se většině lidí při zmínce o anarcho-punkovém žánru okamžitě slovo Conflict. Jejich muzika je nevybíravá, agresivní a nekompromisní, stejně jako texty. Tato skupina z Elthamu v jihovýchodním Londýně byla první anarcho-kapelou, která svým militantním přístupem povýšila práva zvířat na hlavní téma. Conflict nekompromisně trvali na násilné konfrontaci, což vedlo ke značné kontroverzi a často je stavělo do opozice vůči liberálnímu pacifistickému postoji mnoha vrstevníků na scéně. Logo Conflict se nápadně podobá zkratce CND – Kampaně za jaderné odzbrojení, ale ve skutečnosti prostřední „N“ znamená Nihilismus a je tvořeno dvěma složenými „A“ jako Anarchie a Autonomie.“

Zřejmě nešlo použít vhodnější a výstižnější začátek, než tuhle citaci z knihy „The Day The Country Died“ od I. Glaspera. Právě podpora zvířecích práv se vedle třídní války, kritiky politiky Železné lejdy, nukleárního zbrojení nebo zneužívání moci, stala jedním ze stěžejních témat Conflict. Ono známé heslo „meat means murder“ je název songu právě z jejich debutové desky (1983), kterej zřejmě mnoha punks osvítil cestu k vegetariánství. Hned jejich druhé EP „To a Nation of Animal Lovers“ brojilo proti krutostem páchaných člověkem na zvířatech nejen svým názvem, ale i námětem textů (vivisekce, hony na lišky, atd.). V obale desky „Increase the Pressure“ zase Conflict zveřejnili adresy lidí, podílejících se na zabíjení tuleňů na Orknejích (čímž vzbudili nevoli i u kámošů Crass). Pokračovat můžeme i „novějším“ singlem „Now You´ve Put Your Foot In It“ (2001), vydaným v reakci na vybíjení stád dobytka kvůli hysterii z nemoci šílených krav. Nezůstávalo ale pouze u hesel, textů nebo grafiky, členové Conflict se účastnili i přímých akcí ALF či tzv. A-Teamu, což byla jakási ochranka sabotérů honů, když se někdo jal je fyzicky napadnout.

Páté album „The Final Conflict“ bylo původně vydané v roce 1988 samozřejmě na jejich vlastním labelu Mortarhate Records, kde vycházely i ostatní jejich nahrávky. Crass records, kde Conflict začali se svým debutním EP (1982), se totiž přece jen dost úzkostlivě drželi své politiky vydat každé kapele jenom jeden singl. Ikdyž se jednalo o kámoše z Conflict. Když jsme u těch Crass, na téhle desce si jeden ze tří (!) zpěvů střihnul Steve Ignorant, další změnou v line-upu byl post kytaristy. Chris Parrish totiž vystřídal Kevina, kterej z kapely odešel (dva roky poté zemřel). Možná i díky předchozímu průseru kolem Gathering of the 5000 se jedná o jednu z hudebně nejvzteklejších nahrávek Conflict, v textové části to pak už těžko někoho překvapilo. Conflict nikdy nechodili kolem horký kaše a všechno říkali naplno, zde by možná přišla vhod citace Colina: „Nedokážu jen někde stát a tiše protestovat. Když vím, co se děje za zdí, radši přes ní hodim bombu (než bych čekal až se změní legislativa).“ Syrovej břitkej zvuk, útočná a vzteklá muzika, nasranost a nezlomná vůle dělat věci po svém z toho přímo čiší a to hlavně v případě první strany. Na té druhé se dočkáš ubrání nohy z plynu, a to hlavně v podobě dvou jakejchsi reggae / jamově experimentálních výletů, ikdyž musím říct, že zrovna „These Things Take Time“ je ve finále silně vtíravá a časem se vám taky nejspíš dostane pod kůži (třeba závěrečné „we´re living in a government style“ chacha). Zároveň se zde sluší dodat, že remastering z původních pásů v Town House studiu dodává nahrávce o něco hutnější zvuk než měla ta původní – no neber to, je to vostrý jako břitva!

Conflict na to šli ale vždycky oproti klasickým punkovkám tak trochu specificky, nesázeli na jednoduchost a velké množství skladeb mělo složitější strukturu než je u punku obvyklé, rytmus se často měnil, kromě zpěvu a štěkanýho řevu docházelo i na mluvený / recitační pasáže a charakteristická byla i častá absence klasickejch refrénů, což z mýho pohledu kapele docela ubíralo, protože vály jsou si pak často podobný jako vejce vejci a v celku tak nějak splývaj. Sami Conflict se nechali slyšet nějak takhle: „Nejsme moc snadný na poslech, s náma si nezazpíváš refrény. Dokonce i lidi, který nás mají rádi, potvrzujou, že není jednoduchý dokázat, že je naše muzika baví. Je to celý moc divoký“.

Možná se vám tahle deska vzhledem k nedávné tragické události (Paco) bude otvírat trochu s těžkejma rukama, ale právě její koupě a poslech bude tou nejlepší úctou a vzpomínkou. Naživo si pak heslo „making punk a threat again“ můžete prožít na letošním Fluff festu a Mighty Sounds, tak si tam Conflict nenechte ujít. A můžete bejt v klidu, narozdíl od jejich koncertů ve starejch dobrejch časech zřejmě tyhle násilně rozehnaný nebudou.

Když se tak ohlídnu zpět, těch několik citací v předcházejících řádcích značí, že za Conflict nejlíp mluvěj oni sami. Citací jsem začal, citací i skončim, protože tenhle úryvek textu z úvodní skladby „Let the Battle Commence“ celou kapelu vystihuje líp než cokoliv jinýho: „Možná že nic nezměníme, ale aspoň se o to kurva pokusíme! Mobilizace, boj, proti všem překážkám!“