Coriky – s/t

Na tuhle recenzi jsem se chystal už hrozně dlouho. Ale všechno má svůj čas. Miluju Dischord. Hudbu produkovanou tímhle labelem asi nechápu. Ale prochází mnou. Instinktivně mám pocit, že vím o co jde. Je to daleko víc punk label, než všechny labely, který by punk chtěly bejt. A přesto hudba na Dischordu často není punk, tak jak „by měl znít“. Ale je to prostě punk sám o sobě. Protože i folk může bejt punk. A tak to prostě je.

Nechat to rezonovat. Po uvolnění prvního tracku „Clean Kill“ nezbylo, než se těšit na zbytek. Hudba Coriky neplyne sama, tak jako se Fugazi na „Red Medicine“ začali lámat do větší nepředvídatelnosti, tak tady se absolutně nedá nic předvídat. Beaty Amy Fariny načichlý jazzem, hysterický Ianova sóla, co nejsou ani sóla a hutná basa Joe Lallyho. Nejsou to The Evens, nejsou to The Messthetics, nejsou to ani Fugazi. Jen společný jmenovatel. Hard to Explain. Snad jenom dát to nahlas. Trochu „intoušská“ hudba, pod kterou by ale nebylo dobrý si představit, co se nabízí. Asi to nikomu nic neřekne, ale místy jako bych slyšel Colosal („Have a Cup of Tea“), což byl lokální Mlk band. Jinde trochu Pacino nebo Fetch! a je to největší pocta, jakou můžu zmíněným kapelám dát. Coriky nenesou bezstarostnou náladu, aby bylo možný pustit si je jen jako kulisu. Jejich hudba je náročnější a vyžaduje trochu soustředění a v tom je její krása. Ani se ale nezvrhává v nezřízenou přehlídku akordů. Klid na jedný straně a na straně druhý neskutečná energie. Texty jsem musel číst několikrát, což je perfektní. „It´s confusing because it´s confusing“ je bez přehánění ta nejmíň zveličená věta. Střídání a doplňování hlasů Amy a Iana zní neuvěřitelně civilně. A neuvěřitelně funguje i proměna nálad a tlak nástrojů („Shedileebop“). To co je pro jiný Abbey Road, je pro mě Inner Ear Studios, kde byl debut Coriky, tradičně, nahrán. Doufám, že co nejdřív uvidím kapelu na tour. Tahle deska je totiž parádní. Poslední slova na obalu: Thank You. V tom je všechno.