Ctib – Kampak?!

První album rožnovského barda Ctiba je konečně venku. Nebudu zastírat, že mě v podstatě minula jeho ranná sólová tvorba s akustickou kytarou – dík mé dlouhodobé skepsi k písničkářským dílkům mi nějak uteklo jeho tehdejší EP. O to víc mě ovšem dokázalo dostat o pár let později jeho syntetizátorové demo. Více než tři roky později se mi na gramofonu otáčí první velká deska. Ta na demo navazuje i tím, že na ní lze nalézt podstatnou část skladeb z něj. Ctib alias Dan Stibor tu naplno a bez přirozených limitací kolektivní tvorby v rámci vícehlavé kapely, rozvijí své lyrické i hudební vize.

Od prvních tónů se tu skvěle propojují zvukové kontury, čerpající z klasické osmdesátkové synth wave / new wave a synth punku, se Ctibovou nezaměnitelnou dikcí zpěvu a jeho frackovským zabarvením. To vše dokresluje lyrika, u které nelze přeslechnout stejný autorský rukopis jako v tvorbě Telefon či Chorobopop. Úvod obstarávající „V noci znějí hlasy jinak“ je odzbrojující svou chytlavou melodikou a mou maličkost si okamžitě deska obtočila kolem prstu již několika takty úvodního motivu. Dle stejného mustru pokračuje i následující dvojice písní a především pak třetí „Za takovými zdmi“ je svou mrazivou atmosférou pak jedním z vrcholů celé desky. Danova písničkářská duše s citem pro trefné glosování okolního světa i vykreslování expresivních obrazů s mnohdy kousavým obsahem tu získává lehce odlišné hudební formy. Stále ale staví na chytlavých podkladech, čerpajících z přímočaré melodiky punk rocku, která popravdě skvěle koresponduje se syntetizátorovým podkladem (ostatně zde je na místě dekonstruovat mýtus o punku, jakožto hudební škatulce, fixované na kytaru, basu a bubny, pro vyvrácení stačí zmínit Screamers, Suicide, Units či Metal Urbain). Titulní „Kampak?!“ s mrazivým sarkasmem glosuje tradiční místní maloměštáckou xenofobii a nenapadá mě moc trefnějších písňových komentářů, vystihujících dané téma. Nevšední schopnost přenést společenské komentáře i expresivní popisy vlastních pocitů do písňové formy byla ostatně Danovou silnou zbraní již v jeho starých kapelách (i současných) a jeho sólový projekt v tom není žádnou výjimkou.

Výrazně hitové wave kompozice jsou tu proloženy znepokojivě vyznívajícími, více méně rapovanými, kousky, jejichž sound umocňuje i obhroublé a neurotické vyznění hudebního podkladu. Nebudu nikterak zastírat, že jsou mi bližší písničkové formy těch prvně zmíněných, ale obě tváře Ctiba jsou tu v zásadě v určité rovnováze, kdy v kontextu celého alba vytváří zajímavě vyváženou koláž.

„Kampak?!“ je v místním prostředí unikátní dílko, především svou schopností spojit vpravdě skvělé texty s kouzlem chytlavé synth wave. Pro mě je tak zatím jednoznačným kandidátem na nejvýraznější lokální desku roku. Jedinou výtkou nakonec patrně bude, že si sem nenašla cestu část z demo nahrávek. Přinejmenším skladby „Hierarchie“ a „Dogmatem, trestem a zákazem“ by si to dle mého zasloužily.