Davová psychóza – Antropofóbia

Smejem sa a je mi biedne do spevu!
Je to tak, hned s úvodníma tónama klavírového intra na vás dejchne ta neopakovatelná atmosféra, nesmazatelnej duch doby, a hlavně nostalgie. A protože nevěřím, že jsou mezi vámi ti, který tuhle nahrávku neznaj, nebo ji alespoň neslyšeli, sami dobře víte, že (a fakt se dá říct) evergreeny jako „Tiesnove volanie“, „Depresia“, „Spravodlivosť“, „To som ja“, „Svet“, „Radujme sa, veselme sa“, „Christiania“ nebo „Davová psychóza“ a jejich refrény si budete hlasitě dávat společně s kapelou už na „první“ poslech. Některý texty a melodie se totiž v hlavě zažerou nehledíce na postupující osu času.

Odvahu odvahu, nemáš čo stratiť
Papagáj se v roce 2012 vytasil s LP/CD re-edicí třetí desky Davovky „Kríza vedomia“ (recenze) a navazuje na ní i jejich debutem z roku 1991. Debutem, na kterym Davovka začala něco, co na následujících dvou řadovkách dotáhla k dokonalosti. Ačkoliv si dokážu představit, že pro spoustu lidí je možná právě tahle deska tím pomyslným vrcholem v diskografii kapely. Hitama se to na ní jenom hemží, o tom není sporu, byť by šla z mého dnešního pohledu o nějaký 3-4 skladby zkrátit, musíme ale vzít v potaz, že „Antropofobia“ je vydaná na Opusu v roce 1991 a těžko si malovat, že by takové vydavatelství v takové době bylo ochotno vrhat se do nahrávky, jež by svou kratší minutáží neodpovídala standartům tehdejší (byť už polistopadový) doby, ikdyž se můžu mýlit. Ostatně, sama kapela některý vály z týhle desky časem odmítala hrát a soudě dle přiloženého rozhovoru se jedná právě o ty, který jsem měl namysli. Ale nemalujme čerta, i po skoro čtvrt století od vydání se pořád jedná o skvost, často spojovanej s přídomkem „nadčasový“, ačkoliv je z něj na hony cítit tehdejší nefalšované opojení „slobodou“, které i soudě dle dalšího vývoje celkem brzo přešlo v nemilé vystřízlivění. Ale to už je jiná písnička, a koneckonců i právě ta z dnešního pohledu bláhová, ale tehdy naprosto pochopitelná eufórie je na „Antropofobii“ tak fajn.

Pre každého spravodlivosť
„Antropofobia“ vznikla ve stejném studiu jako předchozí demo, nahrané těsně před revolucí. To pokud vím nikdy oficiálně nevyšlo a bylo šířený klasicky přes kopírovaný kazety z ruky do ruky. A vlastně ani „Antropofobii“ jsem snad až dodnes nikdy jinak neslyšel. Díky této re-edici je možnost v remasterované LP verzi. Ostatně, z onoho demáče se sem probojovaly dobré dvě třetiny skladeb. A výtky, že Davovka svůj debut vydala na komerčním vydavatelství a ne DIY?! Schazuju ze stolu, psal se rok 1991!

Som taký aký ja chcem byť, nemáte právo mi v tom zabrániť
Jdem na grafický zpracování: původní obal je jasnej a co se týče vnitřního artworku, původní booklet jsem v ruce asi jaktěživ neměl (nebo si to nepamatuju), takže nejsem schopnej posoudit nakolik je věrnej originálu, ale je to dost možný, každopádně obsahuje dobový fotky, texty v češtině (i angličtině) a rozhovor s jednotlivými členy (chválim), kde vzpomínají právě na dobu kolem nahrávání „Antropofobie“. Vinyl je v bílo-fialové (zmrzlinové!) kombinaci a je opravdu k nakousnutí, středová etiketa je provedená rovněž věrně dobově.

Držíme vám všetci palce, my nemáme také šance
Myslim, že velká část z vás, ke kterejm se dostala zmínka o LP repressu týhle klasiky československýho punku, měla jasno předem, a dost možná má tenhle vinyl už pár dní doma. Jedná se totiž o tu z desek, který – a teď už to vzhledem k časovýmu odstupu lze říct – budete milovat po celej život. Tak snad se dočkáme i do třetice, protože … svět žaluje!

„Spomínam si, ako sa nevedeli vynadívať obyvatelia Starého mesta, keď si Marcel požičial na nahrávanie marschalla a kedže sme nemali auto, tlačili sme bedňu a hrkotali kolieskami po uliciach ako burlaci na Volge, cez celé mesto až do štúdia.“