Dissekerad – Mörkret Tilltar

Tak jo, trochu zpožděníčko s recenzičkou, ehm, ale aspoň to třeba někomu připomene, že tahle deska vyšla a chtěl po ní někde na sklonku minulýho roku hodit vokem. Možná mě i přišlo balančně vhod ji párkrát dneska votočit v uších, když zas celá sociální síť masturbuje nad tím, že přijedou NOFX (nic proti nim) a spol. Každopádně vám před jejím poslechem doporučuju obalit si ve vlastním zájmu místnost molitanem, jinak to bude hazard s vlastním zdravím.

Takže vybalme karty na stůl, Dissekerad znám vlastně z Periferie, protože aktivně sledovat všechny švédský kapely, který Mirkovi aka hyperaktivnímu Phobia records uhranou, není v mejch silách a rád bych si zachoval aspoň jakous takous příčetnost. Před pár měsícema jsem byl tedy lstivě vmanipulován do recenze na jejich druhou velkou desku a když tě hoděj do vody, musíš plavat. Rozhodně si ale nestěžuju, naopak. A tím se dostávám k bodu číslo dvě: Totalitär jsem měl tuze rád, čili když jsem narazil na informaci, že právě Poffen (kromě Totalitär ještě Makabert Fynd a Institution) zde rve svoje prokřehotaný hlasivky vytočenýho stréca, upřímně jsem doufal, že v tom tadle švédská klasika bude slyšet. A máme radost Vincente? Máme radost! Spolu s ním to tady drhne ještě Mattis (Makabert Fynd, Skrammel records) a Pyrim, bubeník Avskum – čili je vymalováno a každej kdo se kdy aspoň zběžně otřel o trademark švédskýho hardcore, už dobře tuší co se tady bude odehrávat za zběsilou jízdu.

Je to nasraný, je to rychlý, má to čitelný refrény a energii na rozdávání – jsem odkojenej na primitivním přímočarym punku, takže k radosti víc nepotřebuju. Jenom se nelekni, když úvodní tóny otvíráku „Mokré tílko“ zněj jak deathem nasáklý Skitsystem nebo Martyrdöd, všechno se rychle přetransformuje do údernýho raw punku s d-beat odérem. Desatero vypalovaček převážně do dvou minut, kytara monotónně sype několik riffů pořád dokola, bicí to neúnavně řežou a klasický skřehotání ve švédštině dotváří explosivní švédskou krev. Tady není vůbec třeba vymejšlet nějaký zbytečnosti, nikdo o ně ani nestojí. 17 minut není sice žádná objemná nálož, na druhou stranu je to na tenhle styl tak akorát. Obal je příznačně jednoduchej a údernej, krkavci / havrani jsou v končinách vezdejších graficky vždy vděčné téma a když se k tomu přidá něco jako morovej doktor a ostré řezné nástroje, je dílo dokonáno.

No a pokud jste dočetli až sem, přijměte zároveň pozvánku na dvoudenní Punx Picnic, kterej se bude konat v půlce května v Praze. Zrovna Dissekerad na něm sice nehrajou, ale vydávající label tam oslaví 15 let existence, čili je víc než jasný, že podobný muziky se tam dočkáte měrou vrchovatou. A účast bude tou nejlíp projevenou gratulací k tomuto úctihodnému výročí.