E!E – Deska

Typ: LP
Rok vydání: 2022
Label: Papagájův Hlasatel
Délka: 43:00
Autor: štelca
Hodnocení:
Odkaz: LINK

Další z řady Papagájových vinylových recyklátů více jak pětadvacet let starých věcí. A „Éčka“ buď miluješ i dneska a přijímáš je se vším, co na tom zároveň nenávidíš anebo – jdeš od toho. Hodně lidí ani číst nezačne. Pokud si vyrůstal v druhý půli devadesátých letech, po konci vyučování jsi netrávil s walkmanem volný chvíle a tvoje triko nezdobily fixou psaný samohlásky E!E vedle dalších blbostí, tak je mi tě dost líto a pravděpodobně si musel poslouchat děvky z povolání, vymyšlený kapely a rychlokvašky typu teplejch kluků z Litvínova.

Pokud si netrávil čas poflakováním po dvorcích a zahradách, později poflakováním po dvorcích a zahradách s pivem, chozením do školy, zakládáním kapel, který nikdy nezačly hrát, hraním v kapele a pitím piva, tak je mi to líto. Nic jinýho se v tý době dělat nedalo, pro děti bez budoucnosti, který o bezbudoucnosti víc mluvily, než aby to byla pravda. Úvodní „Rock’N’Roll“ mám totiž přesně spojenou s jednou grilovačkou, pivama, kazeťákem a tak je tahle věc dodnes jednou z mojich nejoblíbenějších věcí. Nejoblíbenější věcí od kapely, která se (když máš  dostatečně nezaujatej odstup nebo zrovna nejsi hudebně-estetická nadrasa) dala poslouchat po celou tu dobu, na rozdíl od jejich vrstevníků, jejichž sympatie dávno odvanul čas a jejichž mozky, názory a vlastně i hudba naprosto zdebilněly přemírou pití piva.

„Hlavně že ty si přijel na skejbortu.“

„Éčka“ totiž dekádu a půl servírovaly rychlej nekomplikovanej rokenrol a všechno šlo nějak samo na rozdíl od dnešních obdobných pokusů, který nikoho nezajímaj. Lidi zase nemaj práci, pozdravujte dědu. A my pořád máme rádi rychlej rakenrol. Lamanšským průlivem vommitej punk, který nešetřil převzatýma a česky otextovanýma cover verzema, což jsme samozřejmě všechno zjistili až mnohem později. O kapele mluvim záměrně v minulym čase, protože to jsou všechno jenom vzpomínky, který ale vždycky rád oprášim. Nedokážu si představit, že by dnešní třináctiletej punk na nějaký takový kapele začínal, ale možný to pořád je. Od debutu do čtvrtý řadový desky tam bylo všechno, co jsme potřebovali. Byť jsme to zaslechli s odstupem několika let. Za některý písničky jsem se teda styděl už v tý době, protože to bylo, je a bude pořád strašně stupidní. Na druhou stranu, když jsou v pohodě lidi, který vědí o co jde a je dobře rozjetej mejdan, je krásný pozorovat ty rohlíky od ucha k uchu, když někdo z prdE!Ele pustí hymnu a pak hned další (Hit) tvýho pozdního dětství a ranýho dospívání. Bakča (R.I.P) měl vždycky mimořádnej cit pro nekomplikovaný ale hitový punkrockový melodie (plus ty ukradený) a Bořek je ze stejnýho sídliště jako já.

Tenhle repres udělá radost starším punks, vrstevníkům; pro nás mladší je to vzpomínka na úvod. A někomu to neřekne vůbec nic. Do mojí LP sbírky vedle debutu a „Poslouchej“ to sedí tak jak potřebuju. A až dneska jsem zjistil, že si cédéčka kapela vydávala celý ty roky sama.

P.S. Roky odnesly překvapivě seriózní a skvělou věc (ač se to tak podle názvu nemusí zdát), předposlední track desky – „Sračky“. Klepu nožkou, něco z toho teenage punk kluka ve mě pořád zůstalo.

Tracklist:

01. Rock'n'Roll

02. Indiáni II

03. Noviny

04. Nuselská Skočná

05. Chlapci

06. Hovno

07. Hit

08. Mravenec

09. Svítí

10. Hu100bar

11. Humusák II

12. Sračky

13. Buklet A Hot