E!E – Poslouchej

Tak jo, vybalme hned karty na stůl, tahle deska už předem rozdělí vás, milí čtenáři a posluchači, na dvě skupiny: ty, kteří budou ohrnovat nos a ty, kteří ji budou nostalgicky velebit (sem budou spadat převážně pamětníci). Účelem následujících řádků nebude první skupinu přesvědčit, aby kolaborovala ke konkurenci, to ani náhodou, na to už jsou jistá dogmata příliš zarytá.

E!E vznikli v Příbrami v roce 1987 a v počátcích se prezentovali jakožto „hudební kroužek“. Jejich diskografii odpíchla kazeta nazvaná „Obyčejní poserové“, jejíž název si utahoval z tehdy aktuální nahrávky HNF… z této kazety se na „Poslouchej“ (druhý studiový počin E!E z roku 1993, pokud trochu předbíháme) probojovalo pár později známých písní, např. „Lidová demokracie“, „Číro“, „Vláček“, „Jsem úplně normální“ nebo „Kufříček“. Těžko v té době mohlo tyto bývalé zaměstnance Zetoru napadnout, že o necelých 20 let později budou v pražské Sportovní hale předskakovat Sex Pistols. Eéčka hrají melodický punk, značně vycházející ze ´77 a rockenrollu, a staví na různě proplétajících se zpěvech a hlavně značně chytlavých refrénech. Kapela sama sebe nikdy nebrala příliš vážně a vlastně působila spíš na bázi zábavy, k čemuž ale zároveň fungovalo jako prostředník nasírání lidí okolo, alespoň v těch dobách, o kterých je nyní řeč.

Právě z těchto příčin není důvod brát E!E smrtelně vážně ani z posluchačského úhlu. Na tuhle nahrávku můžeme pohlížet buď pohledem dnešní doby nebo pohledem doby jejího vzniku. Já volím druhou možnost, už jen proto, že mě hází o nějakých 22 let zpátky (kdy kupodivu každý nezačínal na Wolfbrigade) s nádechem zatraceně příjemné nostalgie a punkových začátků a věřím, že takhle to bude mít celá řada z vás, která si většinu textů okamžitě začne chtě nechtě popěvovat. Tak proč si to neužít.

První strana je opravdu nadupaná a střídá se na ní jedna hitovka za druhou. Obsahuje hned tři předělávky, a s těma si E!E obvykle dokázali bravurně poradit. Příkladem budiž hned úvodní „Kufříček“ aneb „Walk Like an Egyptian“ od Bangles. Ta je předělaná do punkového hávu dokonale, pravda základem je kvalitní originál, o tom žádná, ale… U třetí „Kleš“ asi militantní křídlo fanouškovské základny The Clash skřípe zubama, ale dobře si pamatuju, jak právě k této kapele v té době řadu lidí přivedla. „Číro“ je zase nasazená na melodii tradiční „Chodím po Broadwayi“ a ačkoliv dnes její text může působit mírně komicky, je spíš smutnou výpovědí zašedivělé doby. Zmíněné skladby jsou ale protkány neméně zdařilým materiálem z vlastní tvorby, který rozhodně nestál v ústraní, ať už mluvíme o „R.R.N.R.L.“, „Pelikánech“ nebo „Jsem úplně normální“. Nejsvětlejšími momenty už průměrnější druhé strany jsou pak skladby „Dělník“ a zejména pak „Lidová demokracie“ a hitovka „Míša“, která se zde objevuje v kompletní podobě dostupné dosud pouze na CD kompilaci „Plzeňská scéna“ (1992).

Celá nahrávka prošla remasterem a vlastně i mírným grafickým upgradem. Vnitřňák obsahuje koláž ČB fotek (1986-1995), stejně jako v případě Telexu nějaké to slovo od Petra Korála a pochopitelně texty. V hlavě mi uvízla tehdejší věta od Bobíka, když vzpomínal na Bakču, zakládajícího člena E!E, který zemřel v prosinci 2013 po těžké nemoci: „E!E se stali místním punkovým evergreenem v dobrém i špatném“. Ruku na srdce, pokud vás „Poslouchej“ dosud míjelo, s přihlédnutím na cílovou skupinu Periferie, si k němu bůhvíjak vřelý vztah zřejmě nevytvoříte, přestože se nejspíš jedná o nejlepší desku E!E. Pokud ale patříte mezi ty, kteří tuhle punkovou zábavovku milovali před lety, pravděpodobně ji milujete dodnes a tak vám tohle vydání, stejně jako mě, udělalo upřímnou radost. A už jí máte založenou na čestném místě někde mezi LP Earth Crisis, Exodus, Extreme Noise Terror a Eyehategod, hehe.