Empty Hall of Fame – Minuty ticha

Typ: LP
Rok vydání: 2019
Label: kooperace
Délka: 10:58
Autor: Buky
Hodnocení:
Odkaz: LINK

Mám už v portfoliu tolik recenzí na EHOF, že bych to se svou známkou z matiky ani nespočítal, takže co o nich budu tentokrát psát objevnýho? Kluci ale mají gentlemanské vychování a tak házejí vyplašeným recenzentům laso v podobě pomocné ruky, přicházejí totiž s jednou zásadní změnou. Napínavé drama z toho ale dělat nebudeme, protože existuje reálný předpoklad, že už je to věc známá.

Jednostranné 12″ LP a na něm čtyři nové skladby. Čtyři nové skladby jdoucí po vytyčené cestě a přesto znějící jinak. EHOF po 13 letech existence přešli z angličtiny na češtinu a nečekal bych, že se to na výsledku podepíše tak znatelně. Jiné frázování a bezprostředně srozumitelné texty tomu dávají ještě silnější feeling. Při prvním poslechu tehdy ještě demáčů ze zkušebny jakoby z toho v některých momentech dýchala Balaclava, která mě při poslechu EHOF v angličtině snad nikdy nenaběhla. Přes rypák mě taky šlehá uvědomění toho, jakej může mít tenhle faktor vliv na vyznění i dalších nástrojů, skladby totiž i přes totožné postupy působí emotivněji než starší věci a dlouho jsem si nebyl jist, jestli se v tomhle ohledu trochu neposunuly kytary, který přesně vědí jak zasáhnout v citlivym bodě a tomuhle EP dodávaj další zatraceně silnej rozměr (ta crustová duše se občas nezapře…). Je to jako poslouchat známé momenty (jo, EHOF už se tak trochu vykrádají, ale já doufám, že v tom budou pokračovat) zasazené do neokoukaného prostředí. Nerad bych taky opomenul skutečnost, že se jedná o první nahrávku s novým bubeníkem, kde Tomáš nahradil Mariána (Protijed) a z koncertů mám dojem, že klukům to takhle dobře funguje, nezbývá než tu pozitivní energii absorbovat a poslat jim zase zpět. Všechno se to vrátí.

Hned první song nese jejich typický rukopis – úvod ve středním tempu, melodická kytárka s barvitým basovým podkresem, trochu si tě naklepnout, pak tam bicíma nastřelit rychlej nájezd, zahrabat do strun a už to valí s důrazem jim vlastním. Oproti tomu druhá “Snáře” je takovým ehofím ploužákem, jedná se totiž o jejich patrně nejpomalejší skladbu. Ani ta ale nepostrádá uhrančivou melodiku a v nejsilnější pasáži neopomine nasolit úderným refrénem. Tohle EHOF zdobí. Podobně silnou zbraní je gradace skladeb, což kluci dokazujou i v případě tohoto EP. Silný momenty nahánějící husí kůži. Tohle se prostě neoposlouchá. “The Road” mělo svoje “Dead Inside” a “No Friends”, split s Thalidomide měl svou “God”, u aktuálního EP by se nabízelo napsat něco v podobném duchu o “Svobodě” a v podstatě i “Nenávisti na prodej” (ta chlácholivá pasáž, u níž cejtíš, že to je klid před bouří!), ovšem ani třetí “Svědomí” se v žádném případě nedá upozadit, protože i tahle skladba pevně chytne za pačesy a svou razancí naboří melancholičtější rozpoložení z předchozího songu. Ruku v ruce s tím jde padnoucí, důraznej a energickej zvuk, dodávající tomu ty správný grády.

EHOF víc a víc dokazují, že patří mezi to úplně nejlepší co domácí scéna nabízí a to nejen v hardcore ranku a mrzí mě, že takhle dobrá a poctivá kapela u nás nezaujme label, kterej by jí vydal nahrávku. O to víc si je třeba vážit jejich přístupu, neutuchajícího zápalu a vůle stát si za svým, byť jistě dobře vnímají, že by stačilo otočit plášť trochu směrem po větru a náručí se roztáhnou i adekvátní účastí posluchačské obce. Může být větší důkaz toho, že je to od srdce a true? No a ta opravdovost je na nich právě to nejkrásnější.

Tohle je fakt sestřelující cloumák. Nejvyváženější a zároveň nejemotivnější nahrávka EHOF.

Tracklist:

01. Svoboda

02. Snáře

03. Svědomí

04. Nenávist na prodej

Vložil: Buky
12.01.2020