Enforcers – End of Time

Když jsem při brouzdání po webu A389 narazil na upozornění, že vyjde první 12″ EP těhle pro mě neznámejch lopaťáků z Kanady, a že prej mix starý Metalliky a Cro-Mags, moje smysly zbystřily a ihned jsem začal spřádat objednávku! (samozřejmě za pomocí soudruha  mr. Phobia – díky).

Musím přiznat, že jsem to čekání dlouho nevydržel a potrápil svůj stroj na jedničky a nuly. Zaútočil jsem na mediafire a prachsprostě to ukradl v digi podobě. No a jednou takhle nakráčím ráno v šest na dílnu roztočit kola kapitalismu, s myšlenkou si pustit něco, co mě po ránu vzpruží. Tak pouštím Enforcers, v hlavě mi trochu duní, obličej nepříjemně hřeje po předešlé večerní konzumaci vína a já si připadám dost použitej a možná i využitej. Nicméně odehrálo se něco co jsem nečekal. Dlouho se mi nestalo, že by mi nová kapela vehnala horkou krev do žil. Jak tak makám a poslouchám texty, prozpěvuju refrény, tak zjišťuju, jako by mi šly jejich slova přímo z patra. Nejvíc mě baví „Black sheep“ … dílenskej mosh a hlasitý raní zpěv refrénu nepřeruší ani pravidelná ranní kontrolní pochůzka ředitele. A tak pořvávám „If I’m going to hell i’ts on my feet will never bow down to my knees“ … jak výmluvné! Šest pecek uletí jak nic, a já to pouštím znova. Všechny chmury pracovního procesu a černá mračna pracovní doby se rozptýlily a zůstal jenom čerstvej vzduch. A já právě prožil revitalizaci poctivým working class hardcorem. Takže jak se psalo na stránkách A389, je vše do puntíku pravda a všechna očekávání splněna! Zjevná inspirace Agnostic Front na „One Voice“ se taky nezapře. Takže čekej výstavní NY HC naprosto věrnej všem svejm starejm hrdinům stylu, akorát že z Montrealu! Hodně se mi tady líbí zvuk bicích, maj správnou old school patinu, kytary sekaj předpisový rify a srozumitelnej nenucenej vokál sedne jako pěst na bradu.

No čas od objednávky utekl jako písek mezi prsty a já už otáčím svůj vlastní asfalt Enforcers pořád dokola na svým soustruhu a pročítám texty. Tak si říkám, že jsem vlastně rád, vděčnej a spokojenej, že tahle magie na mě pořád ještě funguje. Tohle jsou pro mě ty kapely a chvíle, kdy jsem si zase jistej, že Hardcore pro mě pořád něco znamená, že není zdaleka mrtvej, a že mi má pořád co říct.