F.P.B – Rockfest Live 1986

V Černobylu se stalo to co se stalo. V Plzni otevřeli dům hrůzy u Radbuzy, ve Vítkovicích Palác kultury a sportu, aby tam o sedm let později poprvé viděli pohár za mistra republiky v hokeji (ve Vítkovicích si vždycky přebírají pohár hosté, je to od místních takový hezký zvyk) a v Praze v Pakulu se konal první Rockfest. Neznalý konferenciér uvádí Forth Price Band slovy „…jak asi tam u nich doma si představují svěží bigbít.“ Blah.

Další zhmotněná historie československýho punku v drážkách a režii PHR. Už je to strašně dlouho, co jsem si na internetu sháněl dochovaný záznamy živých a jednoho porevolučního studiovýho vystoupení týhle kapely. Vystoupení na festivalu, tedy něčeho čemu se říkalo Rockfest, v tomto případě 1986, jsem neslyšel nikdy.

A tak jsem po letech překvapen. F.P.B jsem měl v hlavě zařazený sice jako punk, ale pořád jako kapelu, kterou jsem jako teenager sice respektoval, ale bylo to tak zoufale neaktuální a starý, že to po pár posleších šlo z pevnýho disku pryč. Stahuje vůbec ještě někdo hudbu na pevný disk počítače a poslouchá celý nahrávky místo shuffle? Já jo. Kytary a řev F. F. byla prostě KNIHA mapující předrevoluční československý punk a já si jí četl pořád dokola. Teď si vzpomínám, proč jsem vlastně F.P.B a jejich následovníky Už jsme doma zařadil do přihrádky „dobré, ale děkuji“. V tý době to bylo moc alternativní a mělo to přílišnou poeticko-divadelní pachuť. Ne snad, že bych jako puberťák nesledoval a nedokázal reflektovat „vyšší“ myšlenky než pogo – pivo – pankáči, ale bylo to na mě prostě moc creepy.

No jo, jenže co bylo zachyceno na pásek v červnu 1986 a to co se na mě teď line z beden je prostě punk. Překvapivě instrumentálně na úrovni, s různýma polohama a hlasový vrstevnatosti. Celkem nápaditý. Takhle si to nepamatuju! Jsem docela v údivu z toho, jakej to byl nátěr. Samozřejmě se musí sledovat patina Východního bloku. Asi nejlíp by se to dalo připodobnit k F.P.B vrstevníkům v tehdejší Jugoslávii. Prostě něco jako lokální 70’/80’s Yugo kapely, který reedičně vychází na Ne! Records, což je label založený jugoslávským emigrantem usazeným ve Švédsku. Podobnou úlohu v posledních letech plní PHR v tuzemsku. A my můžeme jen diskutovat o smyslu těchto činů. Je fajn vydávat prachem minulosti zaprášený nahrávky, který ve svý době neměly šanci oficiálně vzniknout. Ale nebylo by fajn vydat něco novýho a mladýho? A je vůbec co vydávat? A musí se lisovat úplně všechno?

Myslel jsem si, jak se nad touhle deskou tak lehce pousměju. Jak je to pořád stejně pseudo-intelektuální. Ale dohnala mě vlastní blbost. Propriety jako dobová šeď, železobetonová opona, velmi omezený přísun zahraniční muziky, balancování na nataženym laně, přehrávky před komisí-před lidma, který vůbec nemohli mít pochopení pro mladý divočáky, co se narodili v prdeli. Tehdy ještě dvoustátní. A vůbec – podobný vymoženosti si možná dokážu představit, ale nejsem schopnej odhadnout, jestli bych po pár fackách a zrušenejch koncertech neztratil motivaci nebo neudělal něco mnohem horšího.

F.P.B tady nandali do lidí třináct celkem nekompromisních kousků (kterým se nemohla vyhnout ta creepy instance Mikulášek-Morgenstern, hehe). Přesto nebo právě proto je na místě se retrospektivně omluvit první sestavě F.P.B. Minimálně dobově to muselo dost makat. Netvrdim, že se k tomuhle živáku budu vracet kdovíjak často, ale takovou rytmiku by si tady zasloužilo víc kapel i dneska. A skladba „Nevíme“ je zapomenutej hit, kterej by se s přehledem mohl umístit na západoevropským ’86 sampleru, mít tu možnost. „Noha“, „Egoista“ a „Kdo z koho ten toho“ hned v závěsu. Respekt.