Fabrika – s/t

Přes tři dekády jsme „museli“ čekat na první oficiální album týhle kladenský party, což dnes zní skoro neuvěřitelně (byť některé se jich asi nedočkají už nikdy). Upřímně, tohle jsem ve skrytu duše doufajíc vyhlížel jako takovou vysněnou záležitost, kdysi jsem se vlastně i Petra z PHR ptal jestli Fabriku nemají v plánu. Jak se znám, roli v oblibě Fabriky hrál i fakt, že pro mě tahle kapela byla vždycky opředená jakousi rouškou tajemství. Tou je zahalen i původ kazety, kterou jsem v 90´s sjízděl ve walkmanu do zblbnutí. Z jedný strany „Stejnej bordel“ od Čertůf punk, z druhý Fabrika s tak zahuhlaným zvukem, že spoustu věcí musel člověk spíš odtušit a problém byl i rozlušit rytmus bicích. A to byla fakt škoda, při zpětném poslechu slyším v Susiho technice často odraz Caina, bubeníka ZNC, který si v raných nahrávkách (novější neznám, ale zřejmě to platí stále) taky hodně vyhrával s přechodama, místo aby tepal tradiční přímočarej / jednotvárnej rytmus. O kvalitu hudební produkce jsem tedy rozhodně obavy neměl, otazník tak visel spíš nad zvukem. Ten ve výsledku zůstal poměrně věrný originálům (dokážu si představit, že pro někoho až moc), vč. nezbytného šumu v pozadí. Ale vraťme se na začátek.

Vznik červenec 1988 na troskách kapely VH-Systém, klukům bylo pod 20 let. Začíná nejlepší věk a vaše životní etudy se točí kolem pošmournýho okolí monstrózní Poldovský továrny v době tzv. socíku. Ony proslulé „papíry na hlavu“ (v osobních spisech se to hemžilo pojmy jako porucha osobnosti, psychopatie, plíživá schizofrenie, neuróza či deprese) jsou toho pochopitelným vyústěním, byť klidně mohly fungovat jako částečná ochrana před policejní šikanou. Fabrika byl tedy název pro kapelu pocházející z těžce dělnického města víc nez příznačný, není těžké si představit, že právě kolem tamní Poldovky se točily životy všech kolem a těžce je ovlivnily od á do zet. Z toho pramení i naprosto přirozené navození mnohdy silně pochmurné, bezútěšné atmosféry, jakou dokázalo vykouzlit jen velmi málo kapel. V kombinaci s vtíravě melodickými, až hymnickými sborovými popěvky loudícími se z dvojitých vokálů, na nichž Piňda i Smích famózně spolupracovali, byl dotvořen osobitý a charakteristický zvuk, často výstižně popisovaný jako mix starého britského punku a new wave či post-punkových kapel (ta výrazná baskytara!), či chcete-li jmenovitě střet The Clash, Bauhaus, Black Flag, Siouxsie & The Banshees a Joy Division, budu-li citovat.

Názvy jednotlivých skladeb kopírují onen klasický model, kdy měly punkový songy stručný jednoslovný názvy. Stejně přímočarý jako byla jejich muzika. Už z nich se dalo mnohé odvodit a podobně je tomu i v případě Fabriky, ikdyž v dnešní době možná není úplně od věci připomenout např., že „Mládí vpřed“ bylo hojně používané heslo tehdejšího režimu, nebo že „Vyhoďme ho z kola ven“ je román od beatníka a hipíka Kena Keseyho, zfilmovaný Milošem Formanem jako Přelet nad kukaččím hnízdem, zabývající se „životem v moderní společnosti a také úvahou o hranici mezi šílenstvím a „normálností““. Texty jsou pak zaměřené proti armádě, fašismu či násilí v reakci na vznikající nazi-skinheadské hnutí, ale i odrazem nihilistických pocitů a nálad a distancováním se od běžné společnosti, jejíž hodnoty Fabrika odmítá sdílet.

Obsah nahrávky tvoří 9 skladeb z dema 1988, dvě z kazetové kompilace „Plameny smrti“ (1994), věnované památce punkera Filipa Venclíka zabitého fašistou v pražském metru, a další čtyři nahrané živě na koncertech, např. v kladenském klubu mládeže Zenit. A tak se může stát, že zde narazíte na nějakou skladbu, na kterou jste už zapomněli nebo ji dokonce vůbec neznali. Jak už je u PHR dobrým zvykem, vnitřňák kromě textů obsahuje i nějaké to povídání o historii kapely, bez něhož si tyto dobové nahrávky nedovedu moc představit. Vydání desky se bohužel nedočkal basák Petr Směšný, který na její realizaci spolupracoval a těšil se na ní, právě jeho památce je nahrávka věnována.

Jedná se bez debat o jednu z nejlepších punkových kapel či nahrávek v historii československého punku, i se všemi svými neduhy a instrumentálními nedokonalostmi výraznými hlavně na živácích, které k ní ale neodmyslitelně patří a vlastně ji dotvářejí do této autentické podoby. Skvělé, že se dočkala odpovídajícího vydání.