Fear Of Extinction – … And They Still Suffer

Už dlouho mě svrběly prsty. Ten pocit kdy se prohrabávám deskama a nevím co bych si pustil. Vím, že chci Crust jak řemen a vědomí, že mám několik spolehlivejch blátem urousanejch železnejch koní mě stejně nijak neuspokojuje. Chci něco víc. Čerstvý lidský maso, pocit přívalu živoucí energie. Nasypat olovo přímo do mý prázdný makovice. Začít třepat a třepat až do výjezdu z poslední drážky. A tak mi jednou jen tak mezi řečí Špička podá z regálu desku a říká: Máš naší novou? Ne nemám. Do týhle chvíle jsem FOE ani nějak zvlášť nesledoval. Domů jsem přijel od Špičky natěšenej a s vidinou poslechu několika kusů nově ulovenýho materiálu. Nervózně sundavám obal a pouštím bordel. Chvíli mi trvalo než jsem zjistil, že mě gramofon naprosto uhranul a já klepu květákem jak stará řepa. Zvednu se k hromadě obalů od desek, abych se podíval jestli poslouchám opravdu to co si myslím. Do týhle chvíle jsem jako slepej chodil okolo a říkal jsem si: jo FOE to je ta kapela kde chrchlá Špička. Jenže teď už to jentak lehce nesmáznu. Protože to vypadá, že pánové za tu dobu co jsem je viděl naposledy dost trénovali. V podstatě mě posadili na prdel hned prvním direktem. Po zbytek válů mě už nenechali zvednout a sypali to do mě tím svým zkázonosným kolovrátkovým MetalCrustcore kulometem. Já se už  jen válel v bahně a chrochtal blahem jako to prase. Celej tenhle kvér je v mejch uších perfektně seřízen a namazán kvalitním metalickým mazáním, aby kulky lítali a trhali maso od kosti bez sebemenšího záseku. Každá z deseti kulek tohoto nábojovýho pásu je připravena vykonat svoji vůli a bezbožně utratit život lidské chátry. Zvuk může zdát se v riffech i perfektně čistej, ale jen do chvíle než se vše rozpadne ve smršti Dis taktu severský vánice. Jak už jsem se zmínil, FOE jsou učebnicovej MetalCrustcore námrd bez zbytečnejch póz a poskládanej tak, že není třeba nic vytýkat ani dodat. Prostě jsou tady a válcujou jak to nejlíp uměj. Jejich píle a hráčský nadání se vyplácí a pánové začínají sklízet své plody zkázy. Ber nebo nech bejt. Texty mají vyhovující stopáž a tu správnou atmosféru, takže jsou srozumitelný i pro mě a moji „angličtinu“. Hehe. Obal je klasika klasiky bez který by tenhle styl snad ani nebyl. Tak co víc si u nás na tom malým písečku můžeme přát …? FOE!!!!!