Framtid – Defeat of Civilization

K nový nahrávce japonských válečníků Framtid jsem nejdřív přistupoval hodně skepticky. Po obrovském tsunami noise punk spolků z Japonska, Evropy i ze států jsem byl připraven na ledacos. Ale rozhodně ne na tuhle jízdu!!! Od první sekundy se mě pokoušejí Framtid zabít nebo alespoň uzemnit svojí hodně hlasitou, ale čitelnou produkcí. Prostě jsem jenom zapoměl jaká byla pecka jejich první deska Under The Ashes. Puštění týhle desky v obýváku vypadá jako, když se vám do baráku nebo do bytu vbourá buldozer s radlicí ozdobenou lebkama a válečnejma artefaktama. Válka! Takhle vypadá soundtrack k válečnejm dokumentům nebo k filmům o konci civilizace. Peklo a prázdno v hlavě pokud si tuhle parádu pustíte dostatečně nahlas. Takhle brutálně nabuzenej zvuk jsem naposled slyšel u … no vidíte vlastně si už ani nevzpomenu na nahrávku, která by měla takovýhle koule (i když je pravda,  že moje paměť už taky není to co bejvala). Deset songů na ploše cca lehce přes 20 minut uteče rychle stejně jako odletí bombardéry z místa kobercového náletu. Jako fakt musím ocenit, že ačkoliv se jedná o japonskej crust nezní nová deska Framtid jak mix puštěnýho luxu se stavební míchačkou postavenou za dveřma. Je to sice pořád hlučný a špinavý, ale na druhou stranu je to všechno čitelný a i když se vám bude místama zdát, že v některejch válech se vám do uší pokouší dostat bzučící nasraná včelí armáda a stejně oceníte, že maj tyhle včelky celkem slušnej hudební vkus. Tenhle kus asfaltu bude opět jeden z mála, ke kterýmu se budu často a rád vracet.  Recenze plná klišé, keců o válce, včelách a bombardérech i buldozer se mi sem vešel … tak to mám kurva rád!!!!