Giuda – Decadenza

Typ: LP
Rok vydání: 2008
Label: Agipunk Records
Délka: 28:13
Autor: Buky
Hodnocení:
Odkaz: LINK

Po self-titled albu z roku 2006 přichází tahle italská kapela s novou deskou. A bylo by velkým překvapením, kdyby vyšla jinde než právě na Agipunk Records, kterýmu šéfuje Mila, zpěvák Giudy. Giuda (v překladu Jidáš) může bejt zařazená do stejného ranku jako třeba Kontatto nebo Campus Stermini, se kterými má rozhodně víc společných rysů, než jenom kytaristu Koppu.

Značný posun oproti debutovému albu je znát už po několika akordech. Zatímco první deska byly samý kratší rychlý punk palby, „Decadenza“ má o poznání těžkotonážnější tvář a metalovější hábit. Míň Discharge, víc Bolt Thrower / Axegrinder, chcete-li. Letáky hovoří o mixu Anti-Cimex, Amebix, Bathory, Death Side a Negazione, každopádně ve výsledku do tebe Giuda během necelé půlhodiny nasype 8 skladeb v duchu temného metalického crustu, do značné míry ovlivněného italským oldschool HC. Osobně v tom víc než Japonsko slyšim spíš  brazilskej HC punk, kterej se hned v úvodní skladbě úspěšně snaží vystrkovat růžky. Hlavní rozdíl mezi novým a starším albem (potažmo zmíněnými sesterskými kapelami v úvodu) je ten, že „Decadenza“ je mnohem členitější. Kapela se zde nebojí „experimentovat“ a tak se rychlé tempo často zvrhává do pomalejších těžkotonážních valivých rytmů, ve kterých se přestává řádit a útočit a začíná se proklínat všechny svinstva kolem. Změny temp, různý mezihry a vyhrávky – toho všeho se dočkáš v míře vrchovaté, se sypacíma pasážema je to vyvážený zhruba půl na půl. Přímočarej tah na bránu už není přítomen tak intenzivně, Guida tě často potahá, jenže narozdíl od záplavy jiných kapel se jí podařilo tu esenci namíchat tak, že výsledek vůbec nenudí. Co se týče rychlých pasáží, tak v těch bubeník v drtivé většině nevalí žádnej d-takt, jeho rytmika je čistě punková a proto i celkovej dojem vyznívá trochu jinak – svym mašinovym tempem mi to občas připomíná energii, sálající z vystoupení The Holy Mountain. O to víc jsou pak některé změny a zvraty překvapivější – zářným příkladem budiž skladba „Per sempre il nulla“, kdy zhruba v půlce songu čekáš během vazbení a epickýho vybrnkávání sloku stejně pomalou jako byla ta předchozí, jenže úder do bicích najednou odstartuje nelítostnou sypací mašinu. Super. Oproti tomu v „Sogno di crepare“ jsou zas nejmarkantnější hardcore vlivy a postupy a tenhle song si mezi ostatníma rozhodně užiješ.

Rozhodně teda od týhle desky nečekej sypačku od začátku do konce, jako tomu bylo v případě prvního alba. V „Decadenza“ citelně přituhuje. CD verze navíc oproti vinylu obsahuje bonus v podobě instrumentálního klávesově-kytarového outra, který bude zřejmě šmakovkou pro fanoušky Joy Division. Na druhou stranu, jít do CD jen kvůli tomu, by možná mohlo trochu zamrzet, protože desku si bez ní rozhodně dokážu představit.

 

Tracklist:

1. Avvoltoi nel silencio 03:07

2. Senza paura senza domani 03:36

3. Finira in vendetta 02:19

4. Per sempre il nulla 05:58

5. Ogni giorno e buono per morire 03:31

6. Sogno di crepare 01:25

7. Il ritorno del terrore 03:01

8. Mai voltarsi mai aspettare 05:16

9. Outro 04:58