H.I.C. Systeemi – Total blackout LP
Archeologické naleziště vydává další svědectví o časech dávno minulých, rád bych napsal, že z osmdesátých let nezbyl ani střep atomu, ale to by se punk nesměl donekonečna recyklovat, opakovat, vykrádat, případě znovu vydávat. Kapelu H.I.C. SYSTEEMI jsem vždycky považoval za něco, co není ani úplně průser, nicméně první liga (řekněme RATTUS, KAAOS, RIISTETYT…) to též asi nebyla… Tomu odpovídá asi i všeobecně nízké povědomí populace (vím, ne, normálka, chodím po ulici a ptám se lidí, co jdou ráno do práce – „Paní! Paní, zastavte se! Znáte HIC SYSTEEMI, ten starý finský hardcore?“ „Ale jistě pane, ty samozřejmě znám, zejména mám ráda songy jako Ei sotaa a pak taky Kauhun tasapaino!“) mimo pár obvyklých podezřelých bláznů. Podobných kapel bylo po Evropě hromada, a ruku na naše kamenné srdce – městečko Ylivieska nebyla v půlce 80‘s asi zrovna centrum globáního punku, k celkové marginalitě kapely zajisté přispělo i náckovské ušpinění tehdejšího německého vydavatele. Ale spíš jde hlavně o to, že v punkové scéně vládne všeobecná bída, tak se prostě kapela jen nechytla v záplavě podobných rachotů či střídání trendů a rozpadla se příliš brzo… stále však dostatečně včas, než nezačali hrát heavymetal.
Jádro této diskografní LP je jejich jediné, roku 1986 vydané, LP Slut (není prý jisté, jestli je název anglicky nebo švédsky), zde ještě navíc doplněno o dalších 8 válů, včetně těch z kompilace Hardcore 83 (tu si poslechněte radši), což je vydatná dávka, jak už to u těhle diskografií bývá. Celková délka nahrávky je o cca 20 zářezech, byť se songy okolo 1-2 minut, je pro mě neúměrně dlouhá, ale dobrý, asi je to komplet, klasický Höhnie. Tak hudebně to není špatné, už jsem to neslyšel snad 12 let, trochu mi připadá jako takový mezistupeň mezi ranným hardcorem (VARAUS) a pozdější scénou konce 80. let (PERESTROIKA, TREBLINKA), samozřejmě deformovaný poslechem rychlého UK punku ala DISCHARGE / VARUKERS / GBH. Rify jsou dobré a zpěv hrubý, navíc občas i nějaký nápad probleskne, ale celkem se to trochu opakuje/je toho docela hodně.
Smysl vydávání, potažmo nakupování podobných desek se neopovažuju posuzovat, poněvadž pár set nostalgiků a sběratelů se ve světě určitě najde, byť já se jim však spíše snažím vyhýbat a současný stav punkové produkce, ano, tím myslím ony mýty opředené „mladé punkové kapely“, je už asi trochu někde jinde. Upřímně doufám, že nebude žádný reunion, resp. už nebude, protože někdy okolo roku 2010 byl. Veškerá grafika sestává z fotek kapely ala „teenage punx v pletených svetrech od babičky a účesy podle kastrólu“, nechybí ani historicko-vysvětlující povídání v angličtině uvádějící produkt patřičně do kontextu, což vždy u podobných počinů oceňuji.
V pohodě, zábavná věc, mám to pořád rád a navíc to je lepší než čumět na Policii v akci. Deska by mohla v našich zeměpisných šířkách stát celkem rozumnou zlatku. Taky mi to mi připomnělo, že si vlastně musím, ano opravdu musím, dokoupit ještě reedice KANSAN UUTISET a DESTRUCKTIONS.
A1 Vakaumus
A2 Kauhujen Yö
A3 Muistikatko
A4 Aurinko
A5 Rikos
A6 Jätä Jämät
A7 Ei Sotaa
A8 Sielut
A9 Uraa !
A10 Lunttu
A11 Kirkot Sotii
A12 Kauhun Tasapaino
B1 Valtataistelu
B2 Ei Ikina
B3 Raha
B4 Ilta
B5 Pää Täyteen
B6 Mainoslehtinen
B7 Itsetuho
B8 Sinivalkoinen Lama