Harm’s Way – Blinded

Když jsem poprvé zmerčil zprávu o nový desce HARM’S WAY, přejelo mi podivný mrazení po zádech. Poslední deska Isolation totiž byla promyšlená vražda. Byla pomalá, brutální a místy s kovovou příchutí orezlý lešeňový trubky. Byl jsem teda zvědavej, jestli se v jejich případě dá zajít ještě dál. No a světe div se, tak dá. Na DEATHWISH se psalo, že je to nejtvrdší deska za poslední dobu, což se není čemu divit, když pominu perfektní poslední CONVERGE, ale proti gustu… Takže, když jsem na Fluffu prosral jejich set, spravil jsem si náladu alespoň novým EPčkem, který je mimochodem obdařeno krásnou malbou od mistra Floriana Bertmera. První poslech mě bez milosti pohřbil do měkký hlíny a zatěžkal žulovým náhrobkem. Pánové se na Blinded pěkně upatlali o čistej a mnou zbožňovanej deathmetal, takže kdyby jste přidali klasickej growling máte kapelu, která nevybočuje z žánru. No jo, to by ale nebyli HARM’S WAY, aby to nepřibrousili klasikejma thoughcore postupama, hrůzu nahánějícíma intrama ala LVMEN, chorobným uštěkaným řevem a celkově takovou špinavou industriálně záhrobní atmosférou. Tenhle mortální zvuk už naznačili právě na Isolation. Celkově těch pět songů působí jako jednolitej soundtrack k těm nejhorším dnům s příchutí násilného a nemilosrdného zániku lidské rasy. Jsem totálně rozbitej s těch čistejch smrtelně kovovejch detonací, který občas přecházej až do doomovějších poloh a terorizujou mojí šedou kůru mozkovou. Bezbožná krása vetknutá do čistě průhlednýho vinylu má sílu lámat kosti zaživa. Věřím, že spoustě lidí tahle deska zkazí náladu a ustřelí hlavu. Já se teda nemůžu nabažit.