Harms Way – Isolation

V poslední době jsou Harms Way můj spolehlivej katalizátor všech sraček, ve kterejch si člověk tak nějak máchá rypák. Nemyslím tím, že by hráli nějakej pozitivně naladěnej hardcore, kterej rozptýlí chmury a dodá energii do života. Tady platí přísloví „vytloukání klínu klínem“!

Isolation je deska, kterou jsem se musel ze začátku trochu  prokousat. Chvíli mi trvalo než se mi utáhla ocelová smyčka pevně kolem krku. Od předešlý „Reality approaches“ na Organized crime rec. si totiž smočili prsty ve vyjetým oleji a železnejch pilinách. To se samozdřejmě muselo někde projevit. Ubrali na rychlosti a přidali monstróznější ocelovej tovární zvuk. Celá tahle produkce je od začátku až do konce jako natlakovanej parní stroj, připravenej každou chvíli explodovat. Vždycky, když se písty rozhejbaj na delší dobu k rychlejšímu tempu, zatáhnou prudce za brzdu. To má za následek série mohutných detonací srovnávajících se zemí blízké okolí reprosoustavy. Harms Way jsou nemilosrdný k širokýmu okolí. Jejich surovej HardcoreHATEmosh, povětšinou ve středním tempu, je pečlivě připravovaná násilná smrt. Samostatnou kapitolou je heroickej growling maníka, co to přehání s proteinovejma koktejlama. Texty jsou samozřejmě nihil jako prase a musím říct že mě dost bavěj, navíc nic jinýho bych k takový produkci ani nebyl schopen akceptovat. Všem slabším a emociálně vypjatějším povahám tak radím vyhnout se obloukem, ale masochisti, který se rádi nechaj válcovat zaživa si určitě budou chrochtat

Musím vyzdvihnout i pěknej artwork, jenž má na svědomí dle mého soudu dost talentovanej kreslíř jménem Jon MacNair. Chlápek co kreslil taky nějaký designy pro UNHOLY. Průhlednej clear splatter vinyl navrch je jen nepodstatnej bonus tohoto mistrovského díla!!! „Plagued, waste, death, erase…..“