Hellisheaven – Abyss Of War

Metal, metal, metal a ještě jednou metal. To dá se o týhle fošně ve zkratce povědět. Ale jelikož slíbil jsem recenzi tak trošku podrobnějc rozvedu to.

Další z polských band z D.I.Y. HC/punk vycházející co hudbu kovu drtí. Tentokrát jedná se o členy Lublinských Suffering Mind grindcore hrajících a v Čechách poměrně profláklých, kteří pro projekt tento nasadili na post vokalisty nikoliv pěnici z jejich kapely ale až v daleké Wroclawi (vzdálenost obou měst cca 440 kilometrů jest) žijícího manekýna Tukana – provozovatele distra Zaraza (což česky Mor znamená).

K muzice – na mysl leze mi stále přirovnání jako kolize Bolt Thrower v jejich pozdějším projevu hudebním s Hail of Bullets a s pekelně záhrobním vokálem k tomu. Střídání pasáží co vlečou se jak bahno, kdy nevíš, za jak dlouho se v močálu utopíš, s tempem, kdy to sype hutně jak tanková divize při útoku na širé planině. Vokál v rodném jazyce, což u polských kapel vždy oceňuji nekonečně, nedá se jednoduše předvídat, což mě uchvacuje a dělení slov textu vytváří v hlavě mojí totální pocit marnosti nad pochopením jak může si to sakra ten kluk pamatovat.

Textově opět stylově dle polského D.I.Y. metalu tzn. žádná monotónnost v lyrice ale různá témata. První Abyss of War je sice o válce a druhý Now, strike now! o útěku z gulagu ale třetí You don’t deserve Oxygen je doslova o tom, že náckové nemají právo dýchat. U tohoto textu trochu se zastavím. Možná znáte text polské Infekcje z posledního EPka kde Mokry dává: Ať nikdo mi neříká, že papežské koláčky jsou dobré, jsou moc sladké a mdlé, ééé. V podobně veselejším duchu v textu Tukanově uvedeno jest, že je jedno zda nácek schovává se za skinheads, punk nebo metal, dokonce může klidně i poslouchat ABBU, ale stejně nemá právo dýchat. Takové odlehčení klišovitosti textu vždy zlepší pocit z poslechu i textu, nemyslíš? K dalším textům: první na B-stronie jest : There’s a job to do – o vykořisťování a vytunelovávání zemí třetího světa, First Ray of the Sun je opět s tématem militantním a to o prvních paprscích slunce ranního kdy jednotka vyhlazovací vyráží na misi. Posledním kouskem je Smell of Steel – feel the cold? o nájemným vrahovi jemuž vymstila se práce jeho a tentokrát žádných peněz za špinavou práci nedočká se.

Celkem šest válů na 45 rpm. Vzhledem k tomu jak muzika vleče se tak mi to ani krátký nepřipadá. Dávám obal vedle split Icon of Evil/Bold and Beatiful (což je zrovna takový Wroclawsko-Lublinský split) a asfalt ještě pár dní smažit na gramci nechám.

Co se obalu týká, o gatefold jedná se s krásnou grafikou rozkládajících se těl démonů pekla. Uvnitř kromě textů v polštině a v angličtině je foto kapely v kostnici – ale zdá se mi, že o koláž jedná se.

Perličkou, kterou sdělil mi Tukan po otázce mojí jak to s touhle fošnou vypadá, je to, že zdržení má na svědomí jeho kámoš co dělá mastering pro všemocné posly satana s Nergalem v čele a to samotným Behemoth, hmm.

Dávám devět pentagramů z deseti.

Jednou z předchozích nahrávek kapely, kterou vlatním, byl split LP s Wroclawskými gangstery Creeping Corrupt (což byl částečný předchůdce Icon of Evil s přístupem více grindovým). Ale poohlédnout musím se také po split LP Hellisheaven/Dissent což slibuje další dávku veselého diska.

Vyšlo v kooperaci irských Underground Movement, švédských Boneyard rec., Grind Father prod. ze spojenýho království, Addiction to War z francie, českýho Phobia dis. od kterého dostal sem tento skvost do pracek a samozřejmě polského Zaraza.