Hrdinové nové fronty – Válečný území

Typ: LP
Rok vydání: 2015
Label: Papagájův Hlasatel
Délka: ?
Autor: Buky
Hodnocení:
Odkaz: LINK

30 let od založení HNF vyšla CD/DVD kompilace “To svět se posral”, pojmenovaná podle jejich nejprofláklejšího hitu, dále autobiografická kniha “HNF – Příběh punkové legendy” z pera frontmana Petra Štěpána, a mimochodem také LP re-edice jejich “best-of” výběru, vydaného původně v roce 1991 u Monitoru. A právě jemu se nyní podíváme na jeho prohnilý zoubek.

Takže, co napsat na punk portále v recenzi na punk nahrávku, kterou zná každej punk takřka nazpaměť? Oříšek. Začnu tedy alibisticky grafickým zpracováním. To na první pohled věrně kopíruje originál (přední a zadní strana, tedy s tím, že slovo “posral” již tentokrát není vytečkováno, to samé platí o středové etiketě na LP), velmi milé překvapení ale čeká uvnitř. Gatefold po rozevření skrývá dobové ohlédnutí do historie HNF, doplněné citacemi jejich členů, jež původně vyšlo v časopise Big Bang! v roce 1997. Vložený velký booklet navíc obsahuje barevné fotografie z koncertů kapely a texty. Průhledný vinyl je v příznačné barvě močůvky. Toto vydání si vysloužilo skvostné a maximálně důstojné provedení, právě takové, jaké si zaslouží.

“Jako zjevení z jiného světa působili jihlavští HNF. V době, kdy mnozí volili cestu ústupků, byli zcela nekompromisní jak ve zjevu, tak v hudbě i textech, pročež jejich písně neztratily na aktuálnosti ani dnes” – napsal o nich Alex Švamberk. Vracíme se do punkového pravěku, do opravdového podzemí, do sklepů a garáží, do doby, kdy se punk k nelibosti režimu dostal i za železnou oponu, kdy byl netolerován, ovlivňován, kompromitován a perzekvován. HNF toho za krátkou dobu své existence (1985 až 1988) stihli opravdu hodně, přičemž jejich nahrávky jsou z dnešního pohledu pouze tím nejviditelnějším (spoluvydávali např. lokální punkové tiskoviny, jedny z prvních DIY zinů u nás vůbec) a pravdou je, že na jedné straně byli vyzdvihování do nebes, na straně druhé – hlavně na sklonku své existence – byli naopak částí punkové komunity zatracováni. Pravdou ale taky je, že HNF byla drzá a provokativní, a zároveň sebevědomá a ambiciózní kapela s talentem napsat opravdu silnej song. Po celou dobu své předrevoluční existence působili v neměnné tříčlenné sestavě, v  době vzniku jim bylo 23 a po 18 letech, a kromě enormního nasazení na povětšinou nelegálních a často předčasně ukončených koncertech se pyšnili i unikátními postupy; Petr např. občas struny kytary přejížděl třeba kovovým válečkem, hodinkami nebo skleněným střepem. Ale nejen to vytvářelo jejich značně specifický projev, jako kapela zkrátka neměli finance na pořádné nástroje a tak si při jejich častém spravování (což bylo skoro po každém koncertě) museli poradit svépomocí a improvizací, na což byl expert hlavně basák Kosťa – takovej MacGyver z Ostbloku. Výsledkem byl syrově cirkulárkový zvuk kytary a basa s osobitým zvukem alá Motorhead, podpořené na tu dobu velmi rychlým bubeníkem.

Když jsme u toho, “Naci” byl v roce 1988 na třídenním mezinárodním multižánrovém festivalu v sovětském Dněpropetrovsku vyhlášen nejlepším bubeníkem ze všech účinkujících kapel, mimochodem se jednalo o tutéž akci, kde zaznělo pověstné “Étot piesenka jest o vášich tankách v úlicach našich górodov!” jakožto představení písně “Tanky”. Ta nechybí ani na téhle výběrovce, stejně jako další nesmrtelné pecky v čele s anti-hitem “To svět se posral”, do značné míry prezentujícím frustraci velké části tehdejší generace. Kromě dalších osvědčených hitů jako “Bombardéry”, “Do boje!”, “Dům na demolici” nebo “Punk a pogo” zde figuruje např. i kontroverzní “Skinheadská noc”. Celkový feeling navíc nepřehlédnutelně podtrhoval uhrančivý Štěpánův vokál, který v kombinaci s muzikou dokázal lidi takřka hypnotizovat, v některých pasážích v jeho podání vyloženě mrazí (vygradovaná “Bída”, balada s totálně nihilistickou, apokalyptickou atmosférou bez naděje, naplňující ono “no future” až zlověstně beze zbytku). Ta syrová, pochmurná až tíživá autenticita, tolik pro HNF charakteristická, se z jejich tvorby nevytratila ani po tolika letech. HNF ji dokázali protlačit až do morku kostí, jejich hudba člověkem prostoupila jako nejvlezlejší zimní mráz. A jsem naprosto přesvědčenej, že takovýhle věci už žádná kapela nenahraje.

Jediná oficiální nahrávka HNF “Válečný území” je tedy průřezem třemi oficiálními demáči HNF, ty řekněme horor punkovější / gotičtější, předznamenávající drákulomanské XIII.století, zde své zástupce nemají a je to tak v pořádku. Jako u každé výběrovky lze pochopitelně spekulovat o tom, jaké songy tu měly být a nejsou – vejít se jich sem asi mohlo víc, hlavně z demáčů “Válka” (1986) a “Obyčejní hrdinové” (1987), ale to už bych byl hnidopich a rýpal se v roce 1991, kdy vyšla na vinylech a kazetách původně. Podstatné je, že to nejzásadnější zde máme, a tahle deska skoro nemá hluchý místo, je napěchovaná až po okraj.

Další excelentní práce z dílny Papagájova Hlasatele, snad tahle cennost nejen československého předlistopadového punku, ale domácího undergroundu obecně, do značné míry i vypálí rybník všem volům, který se originál snažej na aukcích vydražit za nehorázný sumy. A to píšu jako majitel i původního pressu. Legendární titul. Nechtěný vedlejší produkt totalitního režimu. Punková poezie.

Tracklist:

1. Bombardéry 03:54

2. Punk a pogo 03:23

3. Do boje! 03:33

4. Jen počkej

zajíci! 01:14

5. Syfilis 02:37

6. Tanky 04:31

7. To svět se posral 03:16

8. Provokace 02:15

9. Nenávist 03:31

10. Chemická továrna 02:50

11. Skinheadská noc 01:43

12. Bída 04:38

13. Dům na demolici 02:14