Innoxia Corpora – Hrubé domácí štěstí

S radostí jsem přijal informaci o nový nahrávce Innoxia Corpora. S touhle kapelou jsem se seznámil v roce 2010 na desce s geniálním názvem. Teprve v tý době jsem zjistil, že kapela existuje dalších deset let zpátky. Rozhodně to bylo trochu něco jinýho než to, s čím jsem se v tý době setkával. Obraty vymykající se tradičním punkovým postupům a nikde se neobjevilo slovo „punk“ nebo „united“.

Přesně to kolidovalo s dobou objevení Uštkni, Complicité Candide a Telefonu, Graham Bell promine. Telefon, Co-Ca a IC rozhodně nejsou stejný, ale společnýho toho je k nalezení dost. Melodický punk v nejlepším slova smyslu, s „divnejma“ textama, který nemusíš uplně pochopit, ale víš kam míří. Následný společný splitko Telefonu s Innoxií je asi logickym vyústěním situace. Následovala výborná kompilačka „Na krev“, na který Innoxia participovala a novotou vonící desetipalec IC s názvem „Hrubé domácí štěstí“. Šedivý drážky, jednoduchej obal, všechno jak má bejt.

Patnáct minut muziky, kde se koncentruje všechno, co mě fascinovalo na předchozích nahrávkách a kraji okolo Rožnova. Každá area má svoje specifika a tady je to víc než zřetelný. Neprvoplánovitý plivance, skoky z okna, sůl a olej do ran a smysl dalších malejch činů. Muzika se zkušenostma, dělaná s jasnym záměrem. Sedm – jak se tam řiká – „bičů“ popožene tepot tvýho srdce, kdyby se náhodou na chvíli zapomnělo. Jestli mě něco dostalo, tak vyhrávka a poslední refrén posledního, vole, biče. Na seznamu restů mám několik neodškrtnutých položek a Innoxia Corpora – živě stále čeká na splnění. Věci stojící tak trochu na okraji zájmu jsou přesně to, pro co mám slabost. Včetně způsobu nahrání a vydání. My, lidi na západ od Jihlavy, máme tendenci přehlížet. Příklad výsledkem přesný, ale v průměru, špatně něco je.