Livstid – s/t

Dalo by se říct, že co norská hardcore kapela, to záruka kvality. Navíc snad všechny kapely z Norska, který poslouchám a mám rád, jsou šmrnclý nebo nějak jinak dotčený tou jejich black metalovou surovostí a chladem.

Livstid znám z jejich split sedmipalce z Passiv Dödshjälp, kde mě samozřejmě spíš zaujali švédští kolegové. Chyba. Celkem v tichosti a nenápadně vyšlo na podzim 2011 tohle patnáctisongové album za kooperace tří norských labelů. Až začátkem letošního února se mě náš kytarista zeptal, jestli jsem už slyšel nový Livstid, že je to pecka. Bez mrknuí oka jsem řekl, že jo. Hned jak jsme se vrátili z tour jsem si Livstid někde stáhnul a okamžitě při prvním poslechu zůstal sedět s otevřenou hubou a po zádech probíhalo to klasický mrazení, kdy přesně vím, že tohle je pecka. Následujících několik týdnů jsem věnoval shánění tohodle LP ve fyzický formě. Norský labely to maj na háku. Buď neodpovídaj vůbec nebo když už odpoví následná procedura jak to LP dostat je hodně zdlouhavá. Nakonec se zadařilo a jehla tuhle desku mohla konečně znectít. Pokud se stanete šťastnými majitely vyvalí se na vás z beden metal crustová jízda načichlá místama black metalovou melodií (Norsko asi). Možná z toho trochu zasmrádaj místama Tragedy nebo jiný emo crust vlivy, ale vězte, že Livstid jsou v těhle místech dostatečně agresivní (metal vole!), že vás tyhle slzyvyvolávající pocity rychle přejdou. Celá nahrávka na mě působí jako kolize skandinávskýho hardcore s typickou norskou metalovou špinavostí, určitě to neurazí klasický učtívače švédskýho käng kultu a stoprocentně se to bude líbit i chlápkům v brejlích s černejma obroučkama. Chci vidět Livstid naživo!

Obal je velkej šestipanelovej složenej mix koláží atd. Stejně jako např. obal desky Festa Desperato. Na vydání tohodle alba se podílely tři norské labely a u nás seženeš asi jenom u mě (momentální stav je jeden poslední kousek …).