Monster Squad – Depression
Občas je souběh náhod úsměvný, zrovna když se jeden večer dívám na film Monster Squad z roku 1987, druhý den ráno přichází zpráva o vydání nové desky stejnojmenné party punks z kalifornského Vacaville, a to v podstatě z čistého nebe, protože pánové byli hezkých pár let v hijatusu (tedy když už jsem u toho, ve skutečnosti prý nemá název kapely s filmem nic společného, pro kapelu jej vymyslel basák Peligro Social).
„Depréze“ vychází víc než 10 let po předchozí „Fire the Faith“ a málokoho asi překvapí, že evropský press si vzal na triko Voltage records. Ten sice nechrlí nahrávky jako na běžícím páse, za to jsou ale vždy trefou do černého. Label navíc zůstává nadále věrný esenci punkových kapel, což mě enormně těší, už jen proto, že labelů vydávajících punk tohoto střihu už opravdu mnoho není.
Nové album je především v jeho první polovině trochu jinde než zmíněné předchozí a zejména pak přelomová (a dosud jejich nejlepší) deska „Strenght Through Pain“ z roku 2004, která Monster Squad ve zlaté éře amerického chaospunku vyšvihla mezi elitu. Na první pohled není tolik hitové (byť vyjímky se najdou), revoltující, buřičské a se zaťatou pěstí, kdežto je mnohem více o pokoře, uvědomění si dopadu svých činů na své bezprostřední okolí a blízké, o vyrovnávání se s temnou minulostí, boji s vnitřními démony a cestě k vymanění se z temných koutů vlastní duše. Z celkového dojmu desky je to dost cítit a nejen proto, že Phil často působí, že si vyřve chřtán z těla. Je to do značné míry osobní album, což ovšem neznamená, že by nebylo pochopitelné či srozumitelné pro lidi zvenčí, naopak, syrovost sdělení a jeho autentické podání může být pro ty, kteří si prošli podobným odbobím nebo ztratili někoho blízkého, kdo sám dobrovolně odešel z tohoto světa, docela silné a třeba i podobně osobní.
Přestože tyto okolnosti mají na celkový sound nemalý vliv, hudebně se stále pohybujeme v kombinaci řízného energického punku s US hardcorem, podpořeného melodickými riffy – což jsme chtěli slyšet, ne? Ve druhé části už se pak víc sklouzává ke klasičtějším klišé (není míněno ve zlém), což se z textů přelévá i do samotné muziky. Ostatně, také zde najdeme výrazné skladby jako „Thieves of a New Age“ nebo trochu ukrytou hitovku „Withheld Forgiveness“. Pro příznivce daného stylu jistě budou zajímavá i jména dalších osobností, které se na vzniku desky podílely, ať už jsou to Brian Lothian z Global Threat a Christian Reid z Odio / Korrosive / Side Effects v roli hostů, Justin Wickwire z DCOI jakožto spoluautor skladeb „Lion´s Blood“ a „Internal War“, nebo autoři artworku, jehož přední cover sice vytvořil zpěvák Phil Geck (limitka obsahuje tuto kresbu ještě samostatně uvnitř, na tvrdém papíře, ručně číslovanou a s Philovým podpisem), na další grafice se ale podílel i bubeník kapely Matthew Kadi, Mike Kadomiya (lifeisposers.com) a Winston Smith – nikoliv tedy fiktivní hrdina z Orwellovy dystopie, ale ten, který dělal grafiku už pro Dead Kennedys a mj. také navrhnul jejich logo, stejně jako logo Alternative Tentacles. Část jeho grafické kompozice „God Told Me to Skin You Alive“ můžete znát i z coveru alba „Insomniac“ od Green Day.
Součástí vnitřňáku je i kontakt na Suicide Prevention Lifeline telefonní linku, jež je ve Státech k dispozici nonstop, a také Philovo ohlédnutí za tím, jak ho v roce 2003 v San Francisku málem zabila kombinace alkoholu a opiátů, vč. dnešního pohledu na celou věc, jež se odráží právě v samotné nahrávce. Vinyl vyšel ve třech barevných variacích, kromě klasické černé ještě vyšla neonově žlutá s růžovými a modrými cákanci a limetkově zeleno-žlutá s tmavě zelenými a černými cákanci.
MS vydali pocitově svojí nejtemnější a zřejmě také nejupřímnější desku, přesto stále věrnou vytyčenému hudebnímu stylu, takže v tomto směru se netřeba obávat jakýchkoliv kompromisů nebo ústupků.
1. Fall and Burn (03:14)
2. Breaking Point (01:49)
3. Lion´s Blood (02:19)
4. Desolation (02:06)
5. Never Learn (02:26)
6. Thieves of a New Age (02:19)
7. Dead Again Christian (02:28)
8. Withheld Forgiveness (02:37)
9. Internal War (01:57)
10. Endless War (04:27)