Mother – Through This Disappearing Land

Med. Lžíce táhnoucí zlatavou sladkou stopu. Která není tím čím se zdá být. Bahno, strach a hnus. Sedm hříchů, který tě uvedou do světa, kde nemáš šanci přežít. Jen se poníženě plazit a nasávat vůni Země. Sedmkrát otevřeš nádoby s jantarovým obsahem a olizuješ si namočený prst. Pálivé to bylo napoprvé. Teď se slasti mísí. Pomalu spalován zevnitř. Závislost byla vytvořena. Matka si tě omotala kolem prs(t)u. Neuvědomuješ si, že hniloba se usadila. Je konec, už nikdy nepřestaneš.

Tak koukám, že ve mě produkce Mother evokuje chutě na jídlo. Napoprvé pikantní, napodruhé sladké. Velká deska přesně sedne vedle debutního sedmipalce. První song, kterej se rozjede přesně ve třetí minutě tě flákne přes tlamu jak paní uklízečka mokrým hadrem na vytírání. Ten zvuk bicích. Málem jsem si ucvrnkul. Když jsme u těch sedmiček nemůže mít první vál lepší dýlku než sedm minut. Že se budeš nudit? Kecy. Druhej vál „Gold“ ti nedá šanci na to ani pomyslet. Jízda. Chachá. Opět smrtící zvuk bicích. A pokud sis myslel, že tě už nic nepřekvapí je tady trojka. „Man Behind The Sun“. Pro mě osobně jeden z vrcholů alba. Melodie kytarový linky, která se shoduje s melodií zpěvu. Husí kůže. Druhej vrchol týhle desky se skrývá v songu „On Sleep“. Ten riff co přijde ke konci. Bahno. Ne že by zbytek desky byl špatnej. Jenom jsem měl prostě potřebu tyhle songy vypíchnout a upozornit na detaily a náladu, kterou mají a kterou mě totálně sejmuly. Každopádně tohle album je hrubost jako celek. A to se ještě musím alespoň krátce zmínit o grafické stránce obalu, která je sama o sobě skvostem. Prostě deska dotažená k dokonalosti.

Doporučuju požívat ve větších dávkách naživo i z desky. Zkamenět na místě a hypnoticky civět se zavřenejma očima. Uši dokořán.