Östra Torn / Decultivate – split LP

Östra Torn z Haify hrají hardcore crust melodičtějšího střihu, kde o prostor zápolí dva zpěvy (kytarista s basákem), a který je namočený vlivy převážně portlandských a španělských kapel. Ze začátku jsem u nich přesedával, přešlapoval, cítil jsem z toho snahu, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že to zůstalo někde na půli cesty. Časem jsem ale pochopil, že na to jdu špatně já svým očekáváním a možná i přístupem, tahle kapela na to jde svébytně, ve středních tempech si tě naklepává pozvolněji skrz intenzitu, přirozený nátlak, podprahovou emotivnost a opatrně dávkovanou melodičnost, v nichž zaslechneš stopy po Remains of the Day, His Hero Is Gone, Ekkaia i Madame Germen. Ikdyž se v některých pasážích na první pohled může zdát, že slunce zaleze soumrakem někam hluboko do nory a nevykoukne dokud bude znít poslední tón týhle nahrávky, nemohu se často ubránit dojmu, že opak je pravdou, stále z toho prosvítá světlo a naděje – což je v souvislosti s Östra Torn docela symbolické (vygooglete si „hatikva“). Podepisuje se v tom i melancholičtější podmanivost v posledních dvou skladbách, která se ale neprosazuje na úkor energie a drajvu, pořád to boří když se do toho pánové opřou! Ačkoliv to tak ze začátku nevypadalo, tahle kapela mě ve finále dostala na lopatky.

Že maj Decultivate solidní vyřídilku už nějakou dobu víme, ale stejně nás shrnou jako kopírák. Tahle kapela rozčeřila před časem vody domácí scény takřka přes noc a svou devastační fůzí Cursed, Baptists, Trap Them, Converge a vůbec různých Deathwish / Southern Lord kapel uhranula nejednoho misantropického romantika. Po demu a debutním LP se jedná o první nahrávku v nové sestavě, tedy s novým zpěvákem (ex-Gedale, Argonaut, Butterfly Killers) a regulerním basákem (Esazlesa). Polevení nečekejte, přesto se to trochu posouvá. Méně severského crustu, více burácivosti alá Nails, živelnosti All Pigs Must Die, špíny Dead In The Dirt, nespoutanosti starších God Mother a hlavně sakra tuhé znepokojivosti a maniodepresivního nátěru. Decultivate zde působí jako hudební ekvivalent epileptičnosti stroboskopu, v níž si připadáš jak komár v mixéru. Zabijácké riffy, smrtící bicí, časté zvraty a změny temp dodávají pocit úlevy, že nutnost si postupy pamatovat je na kapele a ty si jen můžeš nechat nakopat zadek. Mezi jejich pěticí skladeb se svými 4 a půl minutami (i hudebně) vyčnívá uhrančivá „Vzpomínka na noc čtvrtého“, textově čerpající z angažované básně od Victora Huga, jež líčí smutek rodiny nad násilnou smrtí dítěte zabitého vojáky během revolučních nepokojů. Táhne se podobně jako „Hymna stromů“ z úvodního dema, což není myšleno nikterak negativně, naopak v ní čtveřice dokazuje, že dokáže nejen vymlátit všechny zuby, ale taky se hypnoticky zarejvat pěkně hluboko pod kůži. A tenhle kousek sakra svědí.

Přátelství těchto dvou kapel bylo stvrzeno i v drážkách tohoto 12″ vinylu. Jeho další kapitola začně být psána už v září, kdy Decultivate čeká další výlet do Izraele, kde odehrají další čtyři koncerty (Tel-Aviv, Haifa, Jerusalém a Pivní Ševa), hádejte s kým. Artwork má na svědomí Marie (Lakka), vinyl lze (šlo?) sehnat ve více barevných variacích, ale ubývá to, takže neváhej a objednávej na mailu, kupuj na koncertech, poptávej v distrech.