Passiv Dödshjalp – Kollektiva Monster

Po té, co mě docela náhodně Metallica vypláchla mozek songem „All Nightmare Long“, jsem se pár dní dost těžko dokázal plně ponořit do něčeho jinýho. Jednorázově přehodil výhybku až koncert Totälickers a zase na správnou kolej mě nasměrovalo nový album Passiv Dödshjalp. Díky.

Kombinace Phobia Records / kapela ze Švédska už by nepřekvapila ani Karla Voříška. Tyhle švédský bardi to třískaj nějakejch 6 let, ale co se týče věhlasu tak stojej pořád tak trochu v pozadí dalších severskejch jmen – neoprávněně. O to nadšenějc ale můžete jejich třetí album přijmout, protože tahle platňa je opravdu „exploudynk!“ Celkem devatero songů odsejpajícího crustcore rokenrol d-beat metalu s celkem výraznejma refrénama, zkreslenym zpěvem, řezavejma kytarama tu tam prohazující melodický linky a masivním, hrubým zvukem. Představ si mix novějších Skitsystem („Stigmata“), novějších Uncurbed („Back From the Ditch“) a posledních dvou desek Disfear a seš doma jak v bačkorách. Tahle deska valí jako prase a nic na tom nezmění ani to, že si občas možná řeknete, že tohle už jste někde slyšeli. Hlavně A strana je hodně silná a natolik nabitá, že si netroufám určovat nějakýho zásadnějšího favorita. Ta druhá už se nese ve vláčnějším tempu, ale zejména „Virtuella Bojor“ a závěrečná „Reptiler“ všechno vyvažujou, tak proč to nevzít taky z trochu jinýho úhlu.

Ještě pár faktů pro ty kdo se s PD setkávaj poprvý: název kapely by se dal přeložit jako „Pasivní eutanásie“ (pořád mě láká to propojovat s názvem desky v kombinaci „kolektivní eutanásie“ a „pasivní monstrum“ – hrát se dá se vším) a v sestavě najdete členy Kronisk Misantropi, Irritation, Asylum a nově také Forgiftäd. Naživo byla šance je v ČR vidět na loňském Playfastu, kde nahradili odpadnuvší Parasytic a upřímně mě zpětně hodně mrzí, že jsem jim tam nevěnoval víc pozornosti. Tuhle desku sjíždím cca podesátý a baví mě čím dál víc.

A jak máme pod pokličkou učebnicovou švédskou klasiku / řež jako podle šablony posledních let, v případě obalů se PD i v minulosti honosili poutavě ztvárněnejma artworkama a v podstatě se vyhejbali tradičním nastaveným zvyklostem, resp. klišé, chcete-li. Myšlenka tomu nechybí, navíc pěkně graficky a barevně provedený – nevím jak vy, ale já jsem 100 % pro. Mimochodem, celý to má na svědomí Chioreanu Costin (další práce můžete čeknout na http://twilight13media.com). Ve stejném duchu se nese i vnitřní kapsa, byť s textama pouze ve švédštině.

Passiv Dödshjalp s váma smlouvat nebudou, přejedou vás jak parní válec a vyflusnou zmuchlaný na žmolky jak drtička odpadků. U Phobia Records vyšlo letos už hezkejch pár titulů, ale tahle věc patří jednoznačně k těm top. V tomto bodě nutno dodat, že na vydání se podílely i další tři labely, jmenovitě Distro-y Records, Halvfabrikat a Embrace My Funeral Records. Limit 100 kusů na zeleném vinylu.