Passiv Dödshjälp – Tecken På Idioti

Na začátku jsem byl teda dost napjatej, v co se úvodní efektní vybrnkávačka zvrhne a očekávaje klasický sverige d-beat jsem zůstal napjatý až do konce. Index nasranosti byl sice už od úvodní, trochu netradiční skladby „Pissad I Fejset“ na velmi slušné úrovni (hlavně díky vokálu), ale v klasické tempo se to vše zvrhlo až se startem druhé „Blodiga Nätter“. Ani tady ale Passiv Dödshjalp nesklouzli k pouhému kopírování milionkrát řečeného a uchovali si svůj lehce tajemný rukopis, který rezonuje hlavně ve zvláštně melodických kytarách, jež v sobě mají zároveň kousek death metalové epičnosti a temnoty. Tenhle prvek mě na celé desce překvapil asi úplně nejvíc, zejména díky kontextu, v jakém je použit. Funguje tady totiž pouze jako jedna část celku, který tvoří ještě klasický nasraný hard core (nejvíce je slyšet v páte „Redigerad“) a samozřejmě a očekávatelně již zmíněný švédský crust ala Skitsystem. K těm se Passiv Dödshjalp přibližují nejvíce svým nihilistickým vztekem, ale ani tady o nějakém kopírování nemůže být ani řeč. Skvělé jsou i přiznané rock´n´rollové postupy ve finální „Flytande Glädje“, kde máte pocit, že došlo k meziplanetární srážce d-beatu s Hellacopters a výsledek vám nepřekvapivě urve hlavu. Pro mě osobně jsou Passiv Dödshjalp jednou z nejzajímavějších švédských kapel součastnosti a tenhle desetipalec to jen podtrhuje a to i provedením obalu a bookletu. Skit!