Phane – s/t

Phanečku, to je nástřel! Takovej odpich do novýho roku si teda zatraceně nechám líbit. Pokud citově lavírujete mezi US street punkem, štiplavým anglickým punkem / d-beatem a skandinávským hardcorem či crustem, tahle kapela klepe na vaše dveře a skromně říká „Ahoj bobánci, tak jsme tady.“

Phane přicházej ze třetího největšího města Kanady, které nás obdařilo jmény jako D.O.A., Subhumans, The Real McKenzies, White Lung, Spectres, Bishops Green, Grave Maker, Mass Grave nebo Baptists (mnozí by tam zahrnuli i třeba NoMeansNo nebo SNFU). I DIY scéně ve Vancouveru se očividně stále daří, jen na stránkách našeho plátku byly v poslední době představeny tamní nové kapely Phozgene, Munifex, Punitive Damage, The Moore, Chaip Whip, Erosion, Vaults nebo Sore Points (a když půjdeme dál, bude jich mnohem víc). Právě s první jmenovanou partou zde najdeme vodítko v podobě sdílených členů, v čemž bychom mohli pokračovat a jmenovat spolky jako Scheme, Suss Law, Despair nebo Last Gaze – v případě Phane se ovšem nejedná o takovej brajgl. Už podle fotek a vizáže jednotlivých členů to směruje někam mezi chaos punks a crusties, a tyto indicie nás navádějí víceméně správnou cestou.

Debutní album, následující demáčům, EPs, splitku s End Result nebo účasti na tributu Inepsy, v sobě kombinuje to nejlepší z výše zmíněného. Phane do sebe nasáli vlivy z vícero směrů a extrahovali z nich to nejlepší: hnací pohon v tempu kapel jako Monster Squad nebo Action (chceme-li zůstat v Kanadě), s příležitostnými motorcharged punk náběhy, tu kytara vysekne riffy jak od Totalitär, na povrch se prodere barvitá basa alá US spike-punks kapely nového tisíciletí + sem zařaďte i zpěv (nečekejte žádnou zahuhlanou záležitost), poctivě okoření oblíbenýma kytarovýma kvílivkama + decentní špetkou metalu a v neposlední řadě se v tom hodně odráží anglická či britská punk scéna (UK82, Varukers, Chaos UK, ale i Exploited nebo třeba Restarts). Jakkoliv to může znít jako obstojnej mišmaš, opak je pravdou, je to přímočaré až na půdu, úderné až běda a hlavně – všechno do sebe zapadá jak prdel na hrnec. Nemá smysl jmenovitě vyšťourávat všemožné momenty, jako třeba  intro „Heresy Reigns“, za které by se v 80´s nemusel stydět East Bay Ray, ani tlumočit či pitvat označení střetu Discharge, English Dogs a Broken Bones. Phane jsou především punk jak řemen (se znatelnou příchutí d-beatu), v němž dokázali tohle všechno vyváženě nakombinovat v neskutečně šlapající soukolí. Navíc, celé album si i přes poctivou minutáž drží konstantní úroveň a užijete si jej opravdu od začátku až do konce.

Nenechte se tak zmást trochu zavádějícím (obzvlášť v kombinaci s tradiční produkcí Phobia records) front cover artem, který by to mohl tlačit spíš někam ke skandinávskému death metal / crustu, a který je zdá se v porovnání se zádama i vnitřňákem v nějakém menším rozlišení. Na nahrávání kapela spolupracovala s Jesse Ganderem, majícím v portfoliu spolupráci s např. Ahna, Subhumans, Comeback Kid, 3 Inches of Blood, Mass Grave, White Lung, Japandroids nebo taky Nirvání cover „Tourettes“ od Baptists. Mastering pak proběhl Jack Controlem v Enormních Dveřích, což je rovněž záruka precizně odvedené práce.

Pevně doufám, že odloženého turné se v budoucnu dočkáme a tuhle partu se podaří zatáhnout k nám. Při představě jejich koncertu někde na Sedmičce se mi rosí úžlabinka. Skvělá, naprosto osvěžující věc a spolu s Lethal Means můj osobní objev poslední doby.