Rabies – Anarkids

Když tak poslouchám aktuální nahrávku moravských Rabies, s nostalgickou slzou v oku vzpomínám na skating na Venice Beach a pak prosluněnou jízdu po úchvatné, oceánem lemované krajině malebné kalifornské Pacific Coast Highway, kdy se v autě točil digipack Operation Ivy čerstvě zakoupený v Amoeba records, a říkám si, že mít tenkrát po ruce „Anarkids“ od Rabies, bezmyšlenkovitě sháním flexu, abych tý káře sundal střechu … Tak nějak by tadle recenze měla začínat, no ne?

Spíš je ale vhodný hned na začátku kápnout božskou: v souvislosti s Rabies jsem dlouhé roky evidoval výhradně domácí fastcore / violence komando a tyto sluncem ošlehnuté hochy jsem zaregistroval až poměrně nedávno, přestože hrají skoro 10 let. Člověk se pořád učí. Nedlouho poté ti usměvavější z Rabies přišli s novou deskou „Anarkids“ ideálně nalajnovanou na jaro a navíc v době, kdy svoje nový desky vydávaj po dlouhých letech odmlky Satanic Surfers, No Fun At All nebo třeba restartovaní Pennywise – načasování nemohlo být lepší.

Album odpaluje song „Let´s Go„, který je jednoznačnou hitovkou, mající potenciál otevřít kapele nejedny dveře. Perfektní otvírák, za který by se nemusely stydět ani ostřílené spolky mnohem většího věhlasu. Podobně našlápnuto má třetí „Heroes“ se zpěvným refrénem (což je na této desce vlastně takřka jistota), brzy se objeví i další videoklipová věc „321st Day„, následovaná pátou „Ready to Sin„, u které mě baví co do nálady takový lehce kontrastní, méně rozjuchaný tón v refrénu. První stranu uzavírá opět žhavé želízko v ohni, další rychlá skladba „Paper Chase“, jež mi svou atmosférou nebo náladou ve sloce připomíná „Stickin´ In My Eyes“ od NOFX. Plus samozřejmě chytlavej refrén, ale to už asi netřeba psát, ne? Moc dobrá věc!

Druhou stranu otvírá rovněž našlapaná „Cardboard Bed“, charakteristická nejen výraznými hardcore punk pasážemi, ale i two-tone mezihrou alá Rancid / Hellcat kapely (když si k tomu přečtete texty, všechny tydle předěly dávaj smysl) a hostingem Hennyho z Krang / Criminal Collection. A my se opět přesvědčíme, že Rabies maj nepochybnej talent složit silně vtíravej refrén. U osmé „Doomed to Repeat“ začínám trochu nervózně přesedávat, určitě ne kvůli tomu, že sloka místy jede v duchu Anti-Flag, ale protože zde to občasné koketování s až pop-punkovou melodičností brousí tenký led, byť ani tady nemůžu popřít, že to jako celek prostě funguje. A tím máme to nejlepší za sebou, průměrnější kousek „Swearworld“ odpíchne poslední třetinu alba, která sice může působit už spíš „rutinně“, bez nějakého extra nakopáváku, pravdou ale je, že závěrečné skladby spíš trochu hřeší na nadprůměr těch předchozích. Zmínit na tomto místě je nutno i texty, které pro mě také byly milým překvapením, obzvlášť u kapel tohoto typu, oslovujících přeci jenom trochu jiné spektrum lidí, to považuju za důležité. Snad jim v tom angličtina nebude překážkou.

Rabies zní se svým skatepunkem / melodickým punkrockem na „Anarkids“ příjemně svěže a lehce jak písek z Orange County. Jejich tvorbu lze označit jako mix výše zmíněných kapel s takovými Millencolin, ale třeba i Lagwagon, Unwritten Law, NUFAN, Face to Face a koneckonců i Good Riddance. S tímto albem se důrazně hlásí o slovo a minimálně vrámci stylu se oprávněně zařazují mezi nejužší domácí špičku. A hádám, že budou mířit dál.