Radegast – Demos 86/89

Havířov. Kryštof, David Pastrňák, Radegast. Recenze na Kryštof se chopí Mirek, Pasta má aktuálně o bod míň než kolik je na týhle desce tracků, takže z této trojice volím Radegast. Tedy kapelu, nikoliv tamní pivovar. Ostatně Papagáj jim nedávno vydal na vinylu dva jejich demáče z druhé poloviny 80. let. Pokud jste spíš větřili re-edici jejich jediného LP z roku 1992, není žádný důvod mít Vlajku napůl žerdi. Není to totiž žádná Bezvýchodná situace, takže pryč s Pubertální depresí ať už jsi Vyvrhel z Prahy nebo Bejrútu, tenhle Budíček je zdařilej Nálet, kde si každej najde svůj Favorit. A Práce? Něco není v pořádku? Pověz žes tam nebyl!

Mám za to, že u nahrávek tohoto typu nelze opominout tehdejší dobu, místo, kontext, které zákonitě musely každého znatelně ovlivnit. Začít můžeme hned u názvu města, který nejlépe vystihoval jeho hornický charakter (další finálové návrhy ve vyhlášené soutěži byly Šachtín a Cingrov). Přimyslíme si všudypřítomný totalitní režim a toporné sídlištní komplexy budované právě pro horníky a hutníky, kde je nepřekvapivě nejrozšířenější volnočasovou kratochvílí vychlastávání po začouzených hospodách a chlemtání Radegastu ve společnosti horníků s obličejem začerněným od sazí (jak se uvádí ve vnitřňáku). Nuda, beznaděj, frustrace v tomto bezútěšném prostředí bez jakékoliv perspektivy jsou pak pro socialistickou mládež vhodným prostředím pro vznik násilnických part, čichání ředidla nebo přidání se k undergroundu potažmo založení hlučné kapely. Vzniká Radegast.

Rád bych na tomto místě hodil nějakou nostalgickou vzpomínku na to, jak mě tahle kapela s nálepkou prvního československého hardcore vystřelila z Prestyží (Prestige se skloňujou fakt blbě), protože „takhle rychlou kapelu jsem do té doby neslyšel“, což by pro někoho odkojeného na Visáčích a ZNC bylo poměrně logické, ale moje osobní setkání s nimi bylo daleko prozaičtější. Přišlo totiž někdy později, vlastně mnohem později než by se slušelo a patřilo, což poměrně výstižně vykresluje tehdejší status či věhlas kapely mezi dalšími jmény té doby. Radegast jsem totiž vždy vnímal jako kapelu neprávem poněkud v ústraní, přestože (nebo protože?) v té době to musel být díky jejich nezvykle extrémnímu pojetí naprostý úkaz, pochopitelně v tom nejlepším slova smyslu.

Jak už bylo řečeno, LP obsahuje dva demáče. Řekněme si otevřeně, že i pokud se pokusíte na gramci pohrát s nastavením zvuku, nic extra z toho nevykřesáte, protože zvuk je prostě bída. Takže pokud u remasterů obvykle voláte po mizející autenticitě, nechte si chutnat. Ostatně na mizerný zvuk jsme zvyklí i z „Otrávené generace“ (alba, které plně vystihlo výše uvedené už svým názvem) a v podobné zvukové kvalitě kdysi kolovala asi většina kazet z domácím punkem, ale i tak jsme za ně byli totálně vděční. Na demu z roku 1986 ještě zpívá i v té době cca 17-letá Dana Kalousová, která působila v první ustálenější sestavě z roku 1984, kdy Radegast začal koncertovat – nahrávka mapuje rané období kapely. I přes zmíněný zvuk je zřetelná údernost a zabijácká rytmika povětšinou krátkých hc/punkových vypalovaček (ostatně sám Milan Jonšta se ve vzpomínkách na první polovinu 80. let vrací k vlivům USHC kapel jako Minor Threat, Youth Brigade, Poison Idea, DK, Black Flag nebo Battalion Of Saints) tu a tam zvýrazněných zpěvným melodickým refrénem, a oživených právě Daniným vokálem, který mění a střídá polohy zpěvu od zuřivého útočného štěkotu po zpěv jak z přijímaček do pěveckého spolku Beruška. Jestli v tomto směru nebyla v tuzemsku průkopnicí, klidně mě opravte. Z 13 skladeb se některé dostaly i mezi 17 skladeb na B-straně, na demáč z roku 1989. Ten má o něco vyváženější zvuk a i díky tomu zní o poznání ostřeji a víc raw. Sviští to jak když bičem mrská, tentokrát už však bez dívčího vokálu a s jiným bubeníkem. Radegast už si zde byl ale jistější v kobercových náletech, kterými neváhal zkrápět vše v dosahu. I přes všechny ty překážky to enormně valí i v roce 2022, klobouk dolů.

Absenci textů v příloze vyvažuje přiložená, skvěle sepsaná historie kapely zasazená do dobového kontextu. Ostatně text sepsal sám Milan Jonšta, ústřední postava Radegastu, který v souvislosti s touhle érou vzpomíná slovy: „V nejlepším se má přestat“. A to pro Radegast platilo bez výhrad.