Rapsöd – Pochodeň

„Vemte si soudruzi takovej samopal vzor 24. Kontrolní otázka: teď by mě zajímalo, jestlipak víte soudruzi, jakou má takovej samopal kadenci“ … přeneseme se z vojenskejch prostor 80. let na hudební scénu roku 2012 a otázka bude znít nějak ve smyslu, jestlipak víte, jakou kadenci maj Rapsöd vzor 45 rpm. Nějakej sapyk se může zahrabat hodně hluboko do země (kde nejspíš nezrezaví, ale zkoroduje!), tahle palba má úplně jiný rozměry.

Po letech strávených v podzemích vylejzá tohle jihlavský komando s debutovou deskou. A záře pozdvižené pochodně osvětluje území daleko za hranicema Vysočiny. Statický výboje rozdávám ještě dlouhý minuty po dojetí jehly na poslední drážku, tohle vás nabije maximální možnou měrou. Rapsöd v podstatě navazují na předchozí splitko se Stolen Lives a drtěj vás nekompromisní dávkou přímočarýho thrashcore DIY punku. Jenom textově se od bajků přešlo na trochu ožehavější témata a vážnějc zaměřený texty. Těm českejm v podání Rapsöd je navíc celkem bez větších problémů rozumnět a ani tady tomu není jinak. Úsměv na tváři mi ale vyluzuje vzpomínka na to, kdy jsem tuhle partičku viděl poprvé naživo. Protože dneska už zdaleka nepřipomíná tu skvadru „ušmudlanejch rozklepanejch“ klučinů, který se tenkrát před lety skromně, nenápadně a skoro až bojácně drápali na stage. Kdyby platilo ono přísloví, že „Pochodeň“ má sílu bořit ledy, má se světová ekologie opravdu čeho obávat, byť by se to ten arogantní šílenec na hradě snažil jakkoliv vyvrátit. Je to fakt zběsilá jízda a já opět kroutím hlavou, jak je možný, že Rapsöd pořád tak nějak stojej ve stínu spousty dalších domácích kapel, řadu z nichž strčej hravě do kapsy, byť můžou mít jak chtěj věhlasnější jména. No, radši se nepouštět do rozborů elitářství mezi námi, tyhle řádky jsou určený k jinýmu smyslu. Navíc, asi je to i míchání jablek s hruškama …

Rapsöd se evidentně říděj heslem „rychlost vítězí“ a tahle platňa odsype v úchvatnym tempu. Ze začátku jsem si říkal, že její délka je tak akorát, než by začla monotónět, ale po pár posleších nemám pořád dost a chci víc. Dojem svěžesti a maximální lehkosti umocňuje ten punkovej feeling, kterej / kterýho? se Rapsöd pořád drží a budiž jim to k dobru. Asi záleží jestli jste vyrostli na punku nebo na metalu, osobně patřím do první skupiny, takže tahle poloha mi vyhovuje. Mezi nejlepší vály bych určitě zařadil fláky „Beznaděj“, „Řeka“, „Pomsta rudé minulosti“ a pak finální trio „Sekta“, „Pochodeň“ a „Rajské zahrady“, z něhož především první dvě zmiňované mám už nějakou dobu dost velkej problém dostat z palice. Spíš bych tady ale chtěl vypíchnout fakt, že deska má fakt hodně silnej závěr. Až do samotnýho konce se máte pořád na co těšit a úroveň graduje, což kvituju.

Co se týče těch věcí okolo, tak zvuk je excelentní. Možná až příliš, protože naživo jsou Rapsöd (nebo byli, nějakou dobu jsem je teď pravda neviděl, ale doufám, že to tak zůstalo) přeci jen víc špína – myšleno pochopitelně v pozitivním slovasmyslu. Punk, ne? Pravdou je, že zvukový mistr Honza Kapák v šumavském Hellsound studiu provedl z mého pohledu bravurní práci. Ostatně krom toho, že tohodle vlasáče můžete znát z působení v Radiolokátor, Avenger nebo Maniac Butcher, má na svědomí třeba i mastering a mixing loňské desky Lahar, což možná Rapsöd taky tak trochu inspirovalo. Nebo jim byl „doporučen“. A nebo jsem taky úplně vedle. Ale víte jak to je, vítr pořád fouká. Artwork opět v DIY duchu a když maj Rapsöd přímo ve svym středu Tofu Thrashera, proč sahat jinam, že? Jako vždycky perfektní práce.

V asociaci s názvem LP můžu říct, že oheň je třeba udržovat neustále a je třeba, aby zapálené pochodně předávaly světlo dál. Téhle desce se to daří a nemusíme se bát, že nastane období temna. Vrhejte pochodeň, na tohle je třeba si pořádně posvítit!