Ravens Creed – The Power

Jestli jsem se ještě letos na něco těšil, tak je to nová fošna tohohle anglickýho kulometu. Po zprávě o odchodu původního zpěváka Bena Warda (Orange Goblin), jsem na chvíli složil hlavu do dlaní a propadal temným myšlenkám. Pocity nedůvěry k budoucí náhradě na postu diktátora ale nebyly na místě. Všechny moje obavy rozstříleli na posledním EP „Nestless and Wild“. Je pravda, že Al Osta disponuje trochu punkovějším  a neurvalejším vokálem, to ale na některejch místech trefně vyvažuje právě Wardův vypilovanější styl… Takže jestli valej Ravens Creed s Wardem nebo Al Ostou, je prakticky uplně jedno, protože každá z obou zmíněnejch person udržuje spolu s ostatníma zaslouženejma harcovníkama extrémní metalový scény (Fraser Craske, Jay Graham, Steve Watson) standart RC pořád vysoko. Dle mýho soudu jsou RC u nás tak trochu přehlíženou smečkou. Škoda! Protože vždycky, když si pustím jakoukoliv jejich nahrávku, je to jako vybalit starej válečnej kulomet z voskovanýho papíru a naládovat ho pásem zápalnejch nábojů a spustit … patina starejch časů, kulky trhaj, rozsekávaj a zapalujou všechno o co jen škrtnou a poctivě naolejovanej kvér nemilosrdně a strojově přesně odpaluje další náboj z komory. „The Power“ je poctivá thrash/death salva bez nějakejch moderních trendy kudrlinek , onanií a kreací. A tady se právě schovává jejich nebezpečná palebná síla! Když přidáte libovej zvuk, hráčskej um a pěknej obal od A. Bouzikova, kde dostává na frak křesťanská rybička, tak se jen potutelně usměju pod vousy a otočím znovu svůj krásnej oranžovej vinyl a nechám se cupovat jejich 16 projektilama .“The Power“ je prostě jízda, od prvního do posledního náboje v pásu. A po vydařeným „Albion Thunder“ je to jen jejich další hlubokej zářez do pažby. Velká paráda!!! Ale co se divím … na Doomentia přece špatný desky nevycházej no ne?!