Red Dons – The Dead Hand Of Tradition

Portlandští Red Dons si dali pětiletku na to, aby vytvořili následovníka svého vydařeného druhého alba, ostatně cesty života zavedly dvojici nosných figur kapely do míst od sebe náležitě vzdálených a zatímco Douglas Burns se usídlil v Chicagu, Hajji Husayn skončil až na druhé straně Atlantiku, v Londýně. Nyní s prodlevou přeci jen o něco menší, ač také s náležitým zpožděním, se konečně dostávám k recenzi této, v roce 2015 velice očekávané desky.

The Dead Hand Of Tradition se točí na gramofonu a její rozjezd obstarává podmanivě melodická skladba The Good Disciple. Šmrnc punku jihokalifornské provenience se prolíná s charakteristickou melancholií a potemnictvím made in Portland. To jsou ostatně atributy, které definovaly sound Red Dons již na předchozích deskách, a zde je jejich přirozené pokračování. Melancholie tu má ovšem o poznání navrch a třeba druhá Remember je v podstatě plnohodnotný post-punk, ovšem s abnormálně nakoplou a výraznou kytarou. Intenzivní nálada melodií je v tvorbě Red Dons atributem číslo jedna a kapela tu s ní pracuje s naprosto šarmantní dokonalostí. To ovšem není žádnou novinkou vzhledem k tomu, že tuto vlastnost zúročovali a opětovně zúročují členové kapely jak na předchozích deskách, tak i ve svých dalších projektech. Samozřejmě při opakování stejných hudebních formulí dříve nebo později může dojít k vyčerpání zásobárny invencí, ale tomu se pánům z Red Dons zatím daří úspěšně vyvarovat a The Dead Hand Of Tradition má přinejmenším stejnou sílu jako předchozí, dnes již klasická, Fake Meets Failure a to není právě málo.