Refused – War Music

One more revolution my love. REV001 (první katalogový číslo Revelation Records War Zone, a teď posloucháme War Music. Krásnej oslí můstek). Šansonovým prologem začíná pětatřiceti minutová nálož vzteku, frustrace, tvrdejch kytar, těžkotonážních beatů i sypaček a radikálně-expresivní lyriky. Tak jako jsme u Refused zvyklý. Ne, nejde o novou „The Shape Of Punk To Come“, která byla tak moc předčasně revoluční, až to nikoho nezajímalo a Refused skončili. Uznání se desce dostalo až mnohem dýl. A teď tu máme novej master piece. „War Music“ neni přelomová deska, ale nespočítal bych, kolikrát jsem jí od vydání 18. října 2019 (možná ještě před) slyšel. Po nevýrazný poslední desce „Freedom“ z roku 2015 jsou Refused zpět s balíčkem všech aspektů, který jsem na týhle kapele miloval, miluju a milovat budu. Žhavej koktejl pana Molotova. Refused se nikdy nestyděli za svoje romanticko-mobilisační texty a anti-kapitalistickou rétoriku. Jedna jiskra, jedna zápalka a bankovní ústavy v plamenech. Nedokážu si představit, že by podobná kapela zpívající česky o těhle věcech byla v Čechách členem širšího kádru mainstreamu. Chtěl bych vidět kyselý ksichty všech neoliberálů, buranů a vůbec všech sobeckejch zmrdů. Někdy to budu muset zkusit.

I wanna watch the world burn
for what it´s done
I wanna watch the world burn
for what we´ve become

Jsem tak moc rád, že jsem se narodil a můžu žít v tak úžasné zemi, která úplně přetéká tak skvělými mysliteli a filosofy typu Dominika Duky, Jiřího Bartošky, Zdeňka Pohlreicha, Romana Vaňka, Václava Klause, mladšího i staršího a dalších. Pojem „neomarxismus“ nikdo z těchto výjimečných lidí nedokázal definovat, ale zaklínají se jím více než statečně. Chci to všechno vidět hořet! Jediné, co mi tu ale opravdu chybí, je další pořad o vaření.

Refused na nový desce mi dodali novou porci energie, agresivity a odhodlání dál bořit vaše knedlíkový představy o vlastenectví a kecech o tom, jak všichni máme stejnou startovní pozici. Vždycky totiž někdo předem ví, kde ta startovní čára leží. Chci to všechno vidět hořet.

V podstatě naivní náplň textů dokonale funguje, pokud jste nastavený na víc, než na tleskání pseudocelebritkám na Letenský pláni. Pokud bude Milion chvilek pro demokracii jen divadelní představení o tom, že můžeme věci změnit a nepřemění se v Milion chvilek pro lítání šutrů a zapálený tramvaje, nikdy nic nemůžete očekávat. Musíte to nechat shořet.

If you hear this you´re the weapon

Nebyli by to Refused, kdyby do hardcore nezakomponovali taneční kroky, čemuž tvrdost kytar a bušení bubnů Davida Sandströma dost napomáhá a tak tančíte revoluční tango v obýváku. Všem sráčům navzdory (reklama na knihu – doporučuju). A tak minuty ubíhají a při poslechu se přesvědčujete, že tohle prostě nevzdáte a dobojujete to do konce.

I was born from chaos out of your control
I´m a child of chaos out of control out of control

Pro mě osobně deska roku, beru jí fakt hodně osobně. Krásnej gatefold s handbookem pro revolucionáře uvnitř. Je to naivní, hodně, hodně hodně moc naivní album. Ale ve finále nádherně romantický. Láska a nenávist, dobro a zlo. Zapálený policejní koně jsou dobro nebo zlo? Poslechněte si nový Refused a věřte, že svět pořád potřebuje snílky, filosofy, sociology a podobnou havěť, ačkoliv se vám pravičácký ekonomové a obchodníci s chudobou budou snažit namluvit opak. Musíte to všechno odmítnout, chci říct: Refused.

Economy of death
-restricts all terror to them and us
-while bombs amd walls are built self goverments left in the dust

10x hardcore, tak jak si ho představuju a jak ho mám rád. Doufám, že se v roce 2020 ukážou po nějaký době zase v Praze. „War Music“ mi zkrátilo čekání na debut Fake Names, tak sem s nim už ale!

Top songs: REV001, I Wanna Watch The World Burn, Malfire, The Infamous Left, Economy Of Death.

Autor je neomarxista, ať to znamená co chce, feťácká levičácká špína a koště.