Retroprotest – Nová deska se starým obsahem

Nebudeme chodit kolem horký kaše. Retroprotest je kapela složená ze členů a ex-členů Gride, Ucházím, Ukradená straka of Amerika, Dny, Noir, ad., funguje od roku 2005 a hraje covery starejch československejch punk / hc kapel. Jima je tedy prošpikovaná i tahle jejich první deska. Jízlivý poznámky alá „nejzbytečnější deska roku“ nechť vás prosím nechají naprosto chladnými. Nechceš – nekupuj. Ta rovnice neni zas tak složitá.

Osobně rád vzpomínám na dobu, která fungovala naprosto odlišnym způsobem než ta dnešní. Na dobu, kdy se stavěly číra pomocí piva a cukru, kdy banda otrhanejch pankáčů jezdila přes půlku republiky na koncert lokálních kapel do nějaký sokolovny (samozřejmě načerno, protože na vlak prostě nebyly prachy), ráno mrzla i v zimních měsících na otevřený zastávce čekajíc na první spoj, o složitym dohadování přes dopisy ani nemluvě. Mělo svý nesmazatelný kouzlo, když sis nevyťukal a nesehnal všecko během pár vteřin přes internet, ale (obzvlášť když byl člověk z menšího města a neměl žádný kontakty a známosti podobnýho ražení) dlouho, i celý měsíce sháněl nějakou, jakoukoliv, punk nahrávku na ošumělý kazetě. A když se to pak podařilo, byl vděčnej, že měl název kapely, která na ní spíš prošuměla než hrála, natož názvy písniček. Ale z radosti z něčeho novýho to pak sjižděl do zblbnutí. Člověk se tim musel prokousávat trnitější cestou (o dobách před ´89 ani nemluvě, to je eště úplně jiná story) a podle mýho to taky v lidech mělo větší potenciál hluboko zakořenit než je tomu dneska, kdy je všechno dostupný lusknutím prstu a můžeš přeskočit z lodi na loď během pár desítek vteřin. Byl potenciál víc si toho všeho vážit, brát to víc vážně.

Co se týče finálního výběru toho, jaký kapely a jaký vály sem nahrát, tenhle oříšek jsem kapele nezáviděl. Navíc je to věc natolik ošidná, že nejen že se nezavděčíš všem, ale spíš se nezavděčíš nikomu. Že s tím tedy bojovali i sami Retroprotest, to je věc zcela pochopitelná a vlastně to v takovym případě asi ani nemůže bejt jinak. Co se dostalo na výslednou verzi najdeš dole v tracklistu, a už slyšim ze všech stran: Ty vole! A co Radegast? A co Do Řady? A co Fabrika, Zeměžluč, ZNC, Svobodný slovo? A proč tady nejsou Modrý tanky, Red Silas, SPS, Insánie, V3S? Narozdíl od případu jistého opraváře komínů, sem se holt všecko nevejde, tak buďme trpěliví, vždyť tohle všechno může být zase příslibem a motivací pro další desku.

Všechny vály jsou samozřejmě v novym hávu, s moderním zvukem, často nahraný rychlejc a některý i trochu poupravený, než jak máš zafixovaný z let minulejch. Největším plusem ale je, že více než půlce z nich (Telex, Našrot, FPB, Šanov, P.S., Michaels Uncle, Kritická situace v té době ještě s Kratosem za mikrofonem) nazpívali vokály jejich tehdejší zpěváci. Cením nápad PHR nahrát na bandcamp všechny verze s Retroprotestím zpěvem, ale ten rozdíl je znát. S originálníma vokálistama (jak je tomu v případě desky) je to prostě mnohem autentičtější, má-li to tak člověk zafixovaný v paměti, to neodpářeš. Byť takovejm HNF z mýho pohledu slušela zvukově víc ta stará ušmudlaná verze (tak kurevsky syrová a mrazivá), ale je to věc názoru. K přítomnosti Zóny A (jedná se pochopitelně o cover) jsem měl původně sepsanej samostatnej odstavec, ale … zkrátka tady je. Řadě lidem to může pěkně naježit hřebínek, obzvlášť v souvislosti s přítomným GNWP logem, ale je to retroprotestí volba a na každym už pak dál jak se k tomu postaví. Ber nebo nech bejt. Ke cti jim nutno dodat, že vybrali jeden ze dvou dobrejch válů, co Zóna má, hehe. Z pohledu Retroprotest, kteří se v dobově-laděnym vnitřňáku (co se grafiky týče) vyjadřují následovně: „Vznikli jsme z potřeby upozornit na to, co tu bylo, bylo to skvělý a my to dodnes milujeme. Tohle je totiž hold muzice a kapelám, který nám navždy změnily život ještě dávno před tím, než jsme opustili základní školu.“, to pochopit lze.

Jak říká jistej reklamní slogan – „Když jí miluješ, není co řešit“. Já osobně tyhle starý československý kapely budu mít rád asi navždycky (nevim jestli to lze dostatečně sugestivně vysvětlit někomu, kdo k tomu tak silnej nostalgickej vztah nemá, je to jak popsat dnešním kids proč tak miluješ Terminátora, Predátora, Ramba, Vetřelce, Indyho, Komando a Krotitelé duchů, hehe), a protože se k nim v dnešní záplavě tun novejch a novejch nahrávek prakticky nedostanu, proč si je nedat takhle pohromadě, v moderním hávu a současnym dynamickym zvuku. Pravdou je, že by mě celkem zajímalo jak by dopadl průzkum průměrný věkový hranice, která si tenhle vinyl koupí. Hádám, že mladší ročníky, začínající na Tragedy a Casualties, to asi z větší části mine. Ale rád bych se mejlil.