Riistetyt – HC Revival 1982 – 1983

V roce 1981 zrušila Francie trest smrti. Poprvé vyletěl raketoplán Columbia. Vzniknul MS-DOS. Narodila se Jessica Alba a Fernando Alonso. Zemřel Jiří Voskovec. A u nás byl otevřen Palác kultury na Vyšehradě. Co se hudební sféry týče, tak v tomto roce zahájilo činnost MTV, svět opustil Bob Marley (a Jiří Schellinger) a vzniknul Elán. A ve Finsku Riistetyt.

Kapela, jejíž název už snad musí znát každej, kdo se alespoň otřel o hardcore punk… Minimálně z nášivek na lidech a bookletů alb, protože Riistetyt jsou i na současných nahrávkách stále coverováni a zmiňováni. Tato legendární kapela z Tampere je jednou z nejklasičtějších představitelů finského hardcore punku. A jako taková si tudíž může naprosto bez obav dovolit vydat takovou nahrávku, jakou právě třímám ve svejch třesoucích se rukách. Tohle je kus historie, vážení.

Riistetyt se sice nedávno vytasili s novým albem, my to ale tentokrát bereme ze zcela opačné strany a vracíme se k jejich úplným počátkům. A to dokonce ještě před jejich debutové album „Valtion vankina“. Riistetyt tenkrát, někdy v roce 1982, nahráli matroš pro první LP „Painajainen“ (Noční můra), jenže jeho master kazeta se ve studiu záhadně ztratila a tak musela kapela během dvou týdnů jít všechno nahrát znovu. Tentokrát už ale nahrávku nazvali právě „Valtion vankina“ (Zajatec státu) a kapela všechny vály (včetně těch pro kompilaci „Russia Bombs Finland“) nahrála rychlejc než na první pokus. Tato kompilace se již v minulosti objevila na CD (Propaganda / Kraklund Records), ale tohle je poprvé, co se objevuje na černém asfaltu. Dobře, 200ks limit na barevném, ale to teď nehraje až takovou roli. Kvalita zvuku tedy místy kolísá a trochu pokulhává, ale 1) s tim se v těchto případech přece počítá, 2) celkovému dojmu to naopak dodává na autentičnosti, čili v tom vůbec nevidím problém, možná právě naopak. Tak jako tak, všechno vyvažuje muzika jako taková. Je neskutečný, jak našlapaně může znít nahrávka stará takřka 30 let, jaká dravost z toho čiší, jak bojovně, nakvašeně a odhodlaně působí. Mnoho současných kapel toho nedocílilo ani v dnešní době, leč to už je zas jiná písnička. V případě Riistetyt se ale lámal chleba už tehdy, a o jejich budoucnosti bylo rozhodnuto.
Oproti současné tvorbě je tahle víc raw, víc hardcore a víc punk – neotesanej, hrubej a syrovej jak řemen. Všechny vály jsou stručný a jasný. Rychlý, krátký, úderný. Logicky je to blíž jejich zvuku z přelomu tisíciletí, než třeba poslednímu albu. A to je dobře. Každopádně i přes všechna zmíněná pozitiva doporučuju neposlouchat desku na jeden zátah, ale rozdělit to aspoň na dvakrát. Přeci jen je na daný styl trochu delší a vzhledem k podobnosti jednotlivých fláků (nemluvě o tom, že dost z nich se zde vyskytuje 2x) už ve druhé části přichází celkem monotónnost. Ale je to na vás.

Součástí LP je booklet o velikosti „dvd formátu“, kde si můžete přečíst něco o začátcích kapely, a to jak v angličtině, tak ve finštině. Přiloženo je i pár dobových fotografií. Dle garážového nazvučení z toho sálá minulost a nostalgie, po hudební stránce ale už tyhle nahrávky ukázaly, že s Riistetyt se do budoucna musí počítat. Velmi příjemnej výlet do historie.