Risposta – s/t

Hromady kostí. Nábojáky. Havrani. Bomby. Lebky. Ostnatý dráty. Výbuchy. Samopaly. Crustpunk a dis-beat jsou v posledních měsících hodně v kurzu a ten vzestup je vidět nejen na koncertech. Pochopitelně se to odráží i ve vzrůstajícím počtu novejch hudebních úderek. Jak už to tak bejvá, některý jsou lepší, zaslouženě na sebe strhnávaj pozornost a „sklízej ovoce“. Ty další (diplomaticky řečeno) nejsou to pravý ořechový. Risposta moc dobře ví, jak do toho říznout a nebude zrovna překvapení, když napíšu, že vévodí první zmiňované skupině. To dokazují nejen naživo, ale konečně i svojí první deskou, která vyšla před pár dny.
Když jsme u těch koncertů, tuhle přísnoticko-vranovickou smečku jsem mockrát naživo neviděl. Každopádně naposled to bylo na letošním malym Obscene festu a tam mě posadili na prdel. A to hráli jako první! Nemusíme sáhodlouze spekulovat o nevýhodách týhle pozice, přesto zde pro mě byli hned po Disfear jednoznačně nejlepší kapelou, a to že tam byla hodně slušná společnost!

Rychlej hrubozrnej d-beat crustpal v jejich podání tepe jako prase, byť originalitu bys tady hledal jen stěží. Ale na tu stejně sere pes, Risposta tě tlačí před sebou jak kus hadru, je to bouře která nelítostně smete všechno, co jí stojí v cestě. A o to nám jde! Žádný častý a barvitý změny temp nečekej, tady jsou prostě dvě a to ti musí stačit – střední a po většinou pak rychlý. Ne nadarmo se zde mluví o podobnosti s Doom a Extreme Noise Terror, ikdyž oproti Doom je Risposta míň punk a víc temnota a d-beat. Ve srovnání s ENT jsou zas míň hardcore a ještě míň grind, což je v tomto případě víc než dobře. Onen hnilobnej zápach tlejících mrtvol jen podtrhává nihilistickou náladu týhle negative youth crew partičky, ve který najdeš i dva lidi z Festa Desperato, dál tušim i někoho z Basto a Reakce na změnu. Vápnův temnej hrdelní, až záhrobní vokál tě nenechá v klidu a víc než pobroukávání nějakejch melodií budeš hrozit pěstičkou, vypínat tělo v záchvatech křečovitejch póz a dívat se peklu přímo do chřtánu. Asi nejen můj favorit celý desky je „Čekáme“, první vál na druhý straně – s nezbytnou zasekávačkou.
Kdybych tomuhle LP musel něco vytknout, asi by to byl na muj vkus možná trochu víc vytlačenej vokál, jehož hlasitost poněkud vyčnívá nad ostatníma nástrojema, což celkovou energii vždycky trochu sráží dolu. Jako celek je ale všechno na svým místě a ty s koupí tohohle LP neváhej, protože vyšlo jenom 270 ks a většina z nich už je rozebranejch.

Seženeš u Phobia Records.