Same River Twice – All Those Moments

V Brně už dlouhá léta dobře vědí jak bouchnout do stolu a jak ze svý hardcore punkový zahrádky vypěstovat chutné a šťavnaté plody. Pokud snad vaší pozornosti koncem minulého roku unikla debutová velká nahrávka tria Same River Twice, věnujte jí pozornost, protože to je tuze sympatická a zatraceně lahodná věc.

LP zaujme už na první pohled nádherně zpracovaným artworkem (Pavla z Tummo), kdy barevnou souzněnost ctí i samotný vinyl, nesoucí se v podobném duchu (průsvitný splatter s modrými žíhanci). To nejlepší ale přesto čeká uvnitř. Nahrávka začíná výňatkem ze Shawshank Redemption (pasáž se začleněním se do společnosti / litování svých činů / napravení se), čemuž následuje sedmero delších skladeb emotivnějšího „atmosférického“ hardcore v temnějších polohách – což se zrcadlí i v textech – vedeného na dva zpěvy, a s často postupnou gradací jednotlivých písní, kde není nouze o silné momenty. SRT tomu rádi dodávají melancholický / epický rozměr, který přestože se prolíná skrze celou nahrávku, je podán v naprosto akorátním poměru, nikde se zbytečně netlačí na pilu, a přesto – a možná i právě proto – nejvíc zasáhne v tu pravou dobu. Po úvodním 8-minutovém eposu následuje druhá „Tax the Death“, která vygraduje v oslnivé finále, které by velmi slušelo samotnému závěru desky. Ale ono by asi nebylo úplně dobře, kdybyste pak ještě drahnou chvíli seděli zařezaný v pohovce, zatímco by se jehla naprázdno s praskotem šťourala v asfaltových drážkách. Mimochodem, v pasáži kde dostane prostor samotná baskytara se nejde ubránit tomu, že přesně takhle zněla baskytara Chrise Novoselica. Z tohohle běhá mráz po zádech, rád bych řekl černej kůň desky, ale ruku na srdce, to se v konkurenci ostatních skladeb určuje dost těžko, a vlastně je to i zbytečné.

Jak je tvorba SRT často přirovnávána ke kapelám jako Children of Fall nebo Amanda Woodward, epičnost, živelnost a naléhavost druhé poloviny desky je umocněná ještě díky začlenění smyčcových nástrojů (viola) a i tímto přičiněním začne celkem výrazně pošilhávat ještě víc směrem ke spolkům jako Anopheli, Morrow, Remains of the Day nebo Fall of Efrafa, jejichž postupy koneckonců taková „Trees“ vyloženě kopíruje. Pozvolna vybrnkávaná pasáž, přidá se viola, procítěný zpěv, s následným rozjezdem přes kotel do rychlého tempa. Koncept, který funguje ikdyž jej slyšíte po třistapadesátý. Tahle skladba je dalším z vrcholů desky, její úvod je navíc okořeněn mým milovaným citátem z Blade Runnera. All those moments will be lost in time, like tears in rain. Uff.

Na zvuku desky se podílel Guillaume Doussaud ve francouzském Swan Sound Studio (Aussitot Mort, Nine Eleven, Drei Affen, Youth Avoiders, Exhaustion, Defiance nebo právě Amanda Woodward). Kvituju zároveň v bookletu (rozkládací inlay) překlady textů do češtiny, na to často kapely zpívající anglicky celkem dlabou. Ne tak zde, SRT si to mohou dovolit.

Není třeba dodávat víc, než že „All Those Moments“ je odzbrojující nahrávka a po čertech skvělá věc. Smekám.